Konkláve - Tajemství papežské volby přehled

31.05.2021

Kniha poskytne poměrně srozumitelnou formou přehled o vývoji papežské volby. Ačkoliv se často argumentuje dvoutisíciletou tradicí, není pravda, že by mechanismus volby neprošel žádnou evolucí. Je zajímavé, že papežská volba se na rozdíl od jiných mechanismů tohoto světa zbavila své světské podstaty ve prospěch té spirituální. Volba papeže je i v dnešním praktickém a sekularizovaném světě velikou událostí, přičemž samotný průběh zůstává tajemstvím. A to je dobře. Samozřejmě, že mezi kardinály probíhá ostrá konkurence, ale jelikož je tento politický boj skryt za zamčenými dveřmi, zůstává církev po úspěšné volbě jednotná.
Z celé knihy mi přišly nejzajímavější poslední dvě kapitoly o papežské rezignaci a imaginární reforma budoucího papeže Hadriána VII. Z textu je patrné, že autor patrně není příliš velikým příznivcem Benedikta XVI. ani zastáncem jeho rozhodnutí rezignovat na papežský úřad. Souhlasím s tvrzením, že by se rezignace neměla stát pravidlem, protože úřad papeže je výjimečný na rozdíl od úřadů prezidenta USA, Ruska či Číny především v tom, že papež je ztělesněním trpícího Krista a ve svém úřadě "trpí" a setrvává až do konce života. Text závěrečné kapitoly donutí čtenáře se zamyslet nad významem titulu "emeritní papež". Může se zdát, že se jedná o maličkost, ale v katolické církvi prostě nemůže existovat úřadující a neúřadující papež. To je právě rozdíl např. od prezidentů USA. Pokud bude Obama kritizovat Bidena, bude s toho maximálně pozdvižení. Pokud se to stane v případě papeže, může z toho vzniknout schizma. Benedikt XVI. se v minulosti (nechtěně) vyjádřil v rozporu s aktuálním směřováním církve, což způsobilo řadu nedorozumění. Je zajímavé, že navzdory dlouhému vývoji a nesčetným úpravám samotné volby, není hrozba schizmatu zcela vyloučena.
Poslední část o hypotetické reformě papeže Hadriána VII. je velice podnětná a autor vychází z předchozí praxe Jana Pavla II. Nový papež Hadrián se snaží změnit postup samotné volby, ale zároveň skloubit svoji reformu se starou tradicí. Možnost rozšíření volebního práva na kardinály a zástupce laiků je poměrně věrohodná. Nicméně nesouhlasím s nápadem volit zástupce laiků podle demografického podílu katolického obyvatelstva v jednotlivých zemích. Tyto počty jsou velice nestálé a mohou se snadno změnit (viz nepříznivý vývoj na Blízkém východě).
Knihu určitě doporučuji a rozhodně se nenechte odradit velikým počtem jmen jednotlivých papežů.