Korespondence II. (1853–1856) přehled
Božena Němcová , Jaroslava Janáčková
Korespondence Boženy Němcové série
< 2. díl >
Druhý svazek korespondence Boženy Němcové obsahuje dopisy z let 1853 až 1856, ze spisovatelčiny nejproduktivnější doby – vydala Babičku, Pohorskou vesnici, Divou Báru, Čtyry doby, V zámku a v podzámčí –, z doby stupňované politické perzekuce vůči ní, jejím literárním přátelům i manželovi: z třetí cesty na Slovensko spěchá Božena Němcová do Prahy k umírajícímu synovi, zatímco Josef Němec musí zůstat v Uhrách; již jako autorka Babičky Božena Němcová podniká čtvrtou cestu na Slovensko, je však obviněna ze šíření protirakouského panslavismu...... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Korespondence II. (1853–1856). Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
"Ptám se mnohdy sama sebe, jaké mocné, nevyzpytatelné kouzlo spočívá v jistém člověku, že nás jediný jeho pohled, jediný potisk ruky o všecku sílu připravit může, že chvění jeho hlasu jako třtinou námi zmítá? - Proč pokojně bije srdce, když jeden přítel ruku nám stiskne, proč potisk druhého žár do žil vlévá? - "
B.N. Václavu Čeňkovi Bendlovi 14.12.1856
Co jsem si z druhého dílu korespondence Boženy Němcové vzala je pocit, že Josef Němec, manžel Boženy Němcové, nebyl jen despota, jak je všude vylíčen, ale dle obsahu jeho dopisů i citlivý a starostlivý muž, který měl svou manželku rád a stejně tak miloval své děti. Až jsem ho litovala v některých částech knihy, kdy se v době, pro mě trochu lehkovážné cesty Boženy Němcové po Slovensku, sám staral v Praze o děti, a neměl na nájem ani na jejich zítřejší oběd.
viz dopis Josefa Němce pro B.N 22.10.1855
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Korespondence II. (1853–1856) v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 18x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 14x |
| v Chystám se číst | 10x |
| v Chci si koupit | 7x |
Jsem v šoku. Věděla jsem, že to Němcovi neměli v životě jednoduché, ale že až tak? Neustálé starosti o živobytí, o zdraví, do toho každou chvilku někdo umřel, mladý, starý, všechno fuk. Jak byli tehdy lidé stateční a jak měli za ušima, mohli bychom se od nich učit. Fascinuje mě ta čeština takořka bez pravidel, každý si s ní dělal, co chtěl. Dokonalé jazykové hody. No a ten Josef Němec... Proč nám tak dlouho lhali?!