Dnes večer jsem se rozloučila přehled

03.01.2021

Ke knize jsem se dostala přes autorovu knihu „Kdo mi jde po krku“, kde mě chytly hlavně vysokohorské prostředí a atmosféra.
Slušná oddechová detektivka ve starém stylu americké drsné školy, asi nejpovedenější je zde duo nestejnorodých sehraných soukromých detektivů Lincoln a Joe, kteří mi - kupodivu - tak trochu připomněli duo padouchů ve shora jmenované, později napsané detektivce.
Pro mě měla kniha nestejnoměrnou úroveň, ke konci už trochu ztrácela dech a příběh se podivně košatil a zvratů už se mi zdálo moc, zvláštní romantická linka se mi zdála nadbytečná. Ale pokračování mám chuť si přečíst, takže ve výsledku hodnotím spíš kladně.
Otřesná anotace (k vydání 2010, Český klub). V detektivce vyzradit jednu z point? Nechápu! Ještě že z anotací čtu – zvlášť u detektivek - jen začátek…
*
„Ani Joe, ani já jsme nepromluvili. Někdy nám to docela jde. Naše týmové mlčení je ještě lepší než naše týmové duchaplnosti.“
*
„Pro člověka, který má za sebou dlouhou zimu v Clevelandu, jsou palmy tím nejvítanějším zjevením na světě.“
Jo, tak tahle věta má absolutní platnost i pro jednu zimomřivou Středoevropanku, která v současné kovidové době může koukat na palmy tak akorát na obrázku…