Kosovo na vlastní kůži přehled
Martin Dvořák
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/181392/kosovo-na-vlastni-kuzi-181392.gif
3
4
4
Soubor dopisů prvního polistopadového primátora Hradce Králové z Kosova, kde se v rámci mise OSN podílel na budování místní samosprávy. Osobitá výpověď člověka, který se rozhodl na čas přesídlit do utrpením a válkou zbídačené země, aby pomohl tamním obyvatelům odstranit bezprostřední následky násilí, kterým prošli, a které trpěli.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kosovo na vlastní kůži. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kosovo na vlastní kůži v seznamech
| v Přečtených | 5x |
| v Knihotéce | 2x |
| v Chystám se číst | 2x |
| v Chci si koupit | 2x |
Štítky knihy
Balkán Srbsko humanitární pomoc OSN - Organizace spojených národů Kosovo Albánci balkánské války národnostní konflikty
Kosovo na vlastní kůži
Po knize jsem sáhl po nadšení z knihy "Totál Balkán", jelikož se odehrává v téměř totožném prostředí, pouze o deset let dříve. Bohužel, nadšení se neopakovalo. Z literárního hlediska je dílo o poznání slabší, a i obsahově takové nemastné - neslané. Vlastně žádná z postav před vámi neožívá, a o životě místních se dozvíte také jen velmi málo. Celé dílo je jen takový sběr variací na téma "někam jsem jel, tam jsem s někým mluvil, něco jsem mu řekl, bylo to fajn, a jel jsem zpátky".
Celkové vyznění díla je mnohem pozitivnější než Totál Balkán. Buď se tedy Kosovo i OSN za deset let strašně změnilo k horšímu, nebo si to jeden z autorů, případně oba, přibarvují. Mé znalosti regionu ovšem jasně hovoří spíše pro verzi Blanky Čechové. Martin Dvořák vidí (většinou) všude pokrok a prospěšnost mise, a co působí především nedůvěryhodně, autor někdy sklouzává až téměř idealizaci místních politických pokroků, a dává tamní politické dohody za vzor. Nechci ho podezřívat z naivity, ale vzhledem k předchozí i pozdější situaci v Kosovu to k takovému hodnocení velmi svádí. Dalším bodem je i to, že obecnější znalosti národnostní situace Balkánu autorovi podle některých pasáží schází.
Co se týče vyváženosti knihy, je patrný spíše příklon k albánské verzi výkladu. (Ostatně jinak by knihu nedoporučoval Václav Havel.) U Čechové jsem pozoroval zas spíše opačný směr, tudíž se to aspoň vyrovnává.
Závěrem, jsem si vědom, že deset let vývoje mohlo udělat své, a pokrok rok po válce byl jistě viditelnější než později, kdy už se všichni hezky usadili u svých korýtek, a proto možná ten optimističtější akcent. Přes své výhrady i tak smekám před dobrou prací, jež autor v srdci balkánského sudu prachu vykonal.