Krakatit přehled

23.02.2025

V poslední kapitole této skvělé knihy je snad nejlépe beletristicky zpracována postava Boha Otce. Pozor, je nutno si to přečíst v knize, ve filmu z r. 1948 je tato stěžejní kapitola dost zkrácena.

Je možné uhájit humanismus a individuální morálku tváří v tvář možné zkáze, plynoucí z vědeckého pokroku, hrozící zahubit lidský život na zemi? Kam až je možné zajít při snaze posouvat hranice lidského vědění? Kde leží limity lidského konání a ctižádosti a v kde toto konání naráží na „vyšší principy“, které člověka přesahují? Mnoho nelehkých otázek lidské existence, které tematizuje tento Čapkův román, od jehož prvního vydání uplynulo již sto let.

Hlavní postava, inženýr Prokop, je geniální, ale podivínský vynálezce v oboru třaskavých materiálů. Podaří se mu vyvinout mimořádně výbušnou směs, kterou nazve Krakatit - dle indonéské sopky Krakatoa, jejíž erupce v roce 1883 vyvolala největší explozy v dějinách lidstva. Krakatit je látka ničivé explozivní síly, která byla-li by vyráběna ve větším množství a zneužita, by mohla způsobit zkázu celé lidské civilizace a ten, který by ji měl v rukou, by mohl vládnout neomezeně světu silou. Po pokusném výbuchu a zničení své laboratoře naráží v horečkách blouznícíc Prokop na svého bývalého spolužáka z techniky Tomeše, který mu poskytuje útočiště ve svém bytě. Brzy však vyjde najevo, že Tomešovo jednání není zcela čisté – je motivováno snahou získat od Prokopa postup k výrobě Krakatitu. Tomeš záhy zmizí a Prokop se jej vydává hledat. Při hledání narazí na obchodního zástupce jisté korporace, který mu namluví, že na něj Tomeš čeká v ústředí jejich společnosti. To je však past, do které se Prokop dostane – stává se vězněm na zámku blíže nespecifikovaného šlechtického rodu a je nabádán k vyzrazení výrobního postupu pro výrobu trhaviny. Prokop je však mimo své „podivínství“ i přesvědčený humanista a vzpírá se myšlence, že by se mohl tento postup dostat do nepovolaných rukou, s vědomím toho, co může Krakatit pro lidstvo znamenat. V průběhu svého věznění se zamiluje do princezny, která obývá rodový zámek, a jeho láska je sice opětována, nabývá ovšem velmi dramatických podob – oba dva jsou sice k sobě přitahováni, zároveň jsou si však vědomi, že spolu nemohou být šťastní. V závěru se Prokopovi podaří uniknout svým věznitelům a vyhledat Tomeše a varovat jej před snahou vyrobit Krakatit, je však zavržen a odmítán. V deziluzi z toho, co způsobil a ve strachu před možnými fatálními následky nakonec potkává při své strastiplné cestě starce, u kterého nachází dočasné útočiště...

Hlavním motivem románu je rozpor mezi člověkem (principy humanity) a překotně se vyvíjejícím vědeckým poznáním, které lze velmi snadno zneužít, a které přináší mimo pokrok i etické otázky, které člověka „převyšují“. Aluze na biblická témata – při své strastiplné anabázi Prokop naráží na movitého obchodníka Daimona (Démona), který se jej snaží získat pro spolupráci na zničení lidstva. Onen stařík, kterého Prokop potkává na konci své vyčerpávající cesty – pouti ve snaze zabránit zlu, na kterém má svůj nedomyslitelný podíl – je nikdo jiný než bůh. Prokop může být podivínský, může při své cestě nevědomky napáchat mnoho špatného, ovšem své špatné činy se snaží odčinit tím, že brání prozradit výrobní postup Krakatitu, který by byl zneužit. Brání mu v tom jeho osobní morálka, byť idealistická a lidsky nedokonalá. Mnoho autobiografických momentů, často alegoricky zkrytých – např. postava cizokrajné princezny. Čapek knihu psal v období určité životní rozpolcenosti, která se odráží v určitých situacích – viz dramatická milostná zápletka s princeznou. Jako u mnoha jiných autorových děl se zde zrcadlí ideály humanismu a varování před zneužití vědeckotechnického vývoje. Dílo je i sto let po svém vydání stále aktuální – lze jej aplikovat na varování před zneužití atomové bomby a následné zaručené zničení Země, která by znamenala zkázu pro celé lidstvo.