Kráľ přehled

21.04.2023

Bezpochyby ta snesitelnější podoba historického románu. Ať už díky způsobu narace či tématu rozplývavé identity. Na druhou stranu jsem se nemohl ubránit dojmu, že se autor přece jenom líbivě rochní ve vcelku senzachtivě brutálních obrazech plných tělesnosti.
Ono taky co čekat od předválečné Varšavy. Naopak rozvržení "rolí" už tak samozřejmé není - od začátku se sice rýsuje opozice "socialisté-židé-chudí" X "falangisté-křesťané-bohatí", ale tahle binární opozice je jedna dvě narušována. Socialismus v pojetí titulního krále je spíše performativní, funguje zejména jako nástroj moci nad nutnými čtvrti města, od nichž nekompromisně vybírá obnosy. Ani s židovstvím to není tak horké; jako by se u hlavní postavy vyznačovala jen využitím jidiš ve vypjatých situacích a obsesivním zmiňováním obřezaného penisu. A svět chudoby a bohatství se rovněž mísí - stejná postava si hoví se svou lokalitou v chudinské čtvrti, přestože je jedním z nejzámožnějších obyvatel. Hrůznost je prostě všude.
Víc než obsahem je však dílo zajímavější svou vypravěčskou strukturou. Od začátku je zjevné, že ne každé kladné slovo je tak nezpochybnitelné, vypravěč jako by matně vzpomínal, neustále připomíná nejistotu svého rekonstruování, prostě to "tak nějak muselo být". S tím souvisí i otázka identity, která je v knize v mnoha rovinách načrtnuta - generál ve výslužbě se nepoznává ve svých minulých činech, vypravěč v perspektivě sirotka se postupně vytrácí pod vlivem mocného boxera, postava pomocníka se dvěma tvářemi pak vyloženě vybízí k zamyšlením nad splýváním a oddělitelnosti identit. V souvislosti s tím se postupně perspektiva vypravěče překlápí, až dojde k již dříve naznačovanému obratu - a život je náhle jinde. Uvědomění si, koho příběh je vlastně vyprávěn, je však nadále rozkolísáné, osoba se mění i v rámci jedné věty.
Román mi trochu vzdoroval poměrně stereotypně maskulinním laděním, vyznačujícím se typickými rekvizitami jako jsou bordely, drogy, alkohol, box a všechny tyhle věci. Všudypřítomné násilí se však střídá i s meditativnějími pasážemi a zdánlivě poklidnými scénami z rodinného prostředí, na první pohled neochvějná maskulinita se náhle roztřese kvůli "černé kuličce", vychytralému "ženskému" elementu a jakýmsi symbolickým dohledem vorvaně na obloze, který člověku na povrch vynáší i to z nejspodnějších proudí svědomí.

04.04.2022

Nepodařilo se mi začíst: zmatečné, neustálé poskakování v čase a současné opakování téhož a příliš jidiš. Nepřeklenula jsem ani čtvrtinu..., kde převažoval box a vystrčil růžky mafiánec (ani jedno mne neoslovilo).