Král Krysa přehled

13.01.2025

Zaujalo mě, že do divadelní podoby dovolili zpracovat knihu komunisté někdy na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let v divadle Na Vinohradech a patřila k tehdejším hitům souboru. Nejsem moc velký fanda divadla, přesto jsem tohle představení navštívil (po přečetení knihy, ze které jsme měl stejný pocit, jaký tady skvěle popisují kolegové recenzenti), ale už tehdy v mládí jsem pochopil, že v divadelním představení není vůbec vystižena podstata knihy.

Tou je podle mě právě ono chování lidí v mezní situaci. Ať už koníčekbily, Thorir, Eldar nebo Heavy66 si kladou onu otázku, jak by se v dané siruaci chovali oni. A jestli by dokázali vůbec přežít a jak by přežili? Už sám fakt, že si člověk tuhle otázku položí svědčí o kvalitě knihy, ale i o schopnosti o věcech přemýslet trochu víc a hlavně do hloubky. Kniha totiž nepodává žádné návody, zcela postrádá tendenčnost. I mě napadlo, jak bych to zvládnul (a jestli vůbec) já. V dané situaci, v japonském vyhlazovacím táboře (nic jiného to nebylo) se člověk projeví a čekají ho překvapení, které připravuje sám sobě. A ne všechny ta překvapení jsou příjemná, pokud člověk není psychopat a umí nelhat sám sobě. Člověka tvoří situace a hlavně prostředí, ve které se ocitá a pro některé (King) to může být i nejhvězdnější období života. Čas bohatství (samozřejmě v měřítku daném prostředím), důležitosti a také moci. A chvíle, kdy tábor osvobodili Američané znamená jeho propad a návrat kamsi dolů, do každodenního normálu. Přestává být všemocným kápem v pekle, ale stává se zase bezvýznamným desátníkem ve vítězící armádě. Pozoruhodné bylo, jak si to uvědomil, o tom je jeho "rozloučení" s Petrem, hlavním hrdinou knihy a alter ego samotného Jamese Clavella. Podobně jako King dopadne i Sean, který dokonce ztrátu své popularity řeší po osvobození tím nejdrastičtějím způsobem.

Kniha ukazuje i zvrácenost a brutalitu Japonců, pramenící z jejich zaslepeného fanatismu, ale i chování zejména britských důstojníků, které kastovnictví i přezíravost vůči ostatním neopustilo ani v děsivých podmínkách japonského zajateckého koncentráku. S přibývajícími léty a seznámením se celou řadou knih a dokumentů mě postupně opouští ono mírné anglofilství z dob mého mládí. V kontextu téhle skvělé knihy mně stačí dvě slova - nedobytný Singapur.

Kniha je skvělá, autor nám nepodsouvá, co si máme nebo nemáme myslet a kupodivu mi dost souzněla se Solženicynovým Jedním dnem Ivana Děnisoviče. Naproti tomu, Remarqueova Jiskra života přes můj obdiv k tomuto autorovi přece jen postrádá onen v jiných jeho dílech tak silný prvek autenticity vlastního prožitku. A ten je jak u Clavella i Solženicyna výrazně přítomný.

07.01.2025

Poutavý příběh.