Králova konkubína přehled
Anne O'Brien
Alice Perrersová, narozená v roce 1348, kdy řádil mor, opuštěná a vychovaná v tísnivé atmosféře kláštera, odmítla stát se jeptiškou v přesvědčení, že ji čeká lepší osud. Ctižádost a bystrá mysl jí skutečně pomohly pozvednout se od temných začátků až ke královskému dvoru, kde se stala milenkou anglického panovníka Eduarda III. Ale ve skutečnosti byla vždycky sama… Náhodné setkání mladé Alice s příslušníky královské rodiny změní navždy její život: vlídná královna Filipa, oddaná manželovi, ale vážně nemocná, si Alici vybere za svoji pomocnici. Alice má v povaze mluvit upřímně, ostatní ji chtě nechtě musí brát vážně. Svou energičností zaujme i mnohem staršího, vitálního krále, a dostává se do složité situace, v níž si připadá jako zrádkyně. V Eduardových soukromých komnatách odhaluje příjemné stránky svého postavení i paradoxy, které s ním souvisejí. Je královninou důvěrnicí a s vědomím své paní milenkou jejího muže, ví však, že se může spoléhat jen na sebe. Osud jí přiřkl složitou roli a Alice ji hodlá hrát až do trpkého konce. Na Eduardově nádherném a okázalém dvoře bohatne a získává čím dál větší vliv, ale také řadu nepřátel. Jako spojenkyně důmyslného diplomata Williama z Windsoru čeká na den, kdy se politický vítr obrátí proti ní. Až k tomu dojde a Alici bude hrozit, že ztratí vše, čeho kdy dosáhla, kdo se jí potom zastane? Jedno manželství. Tři lidé. Pyšný král. Milující manželka. Nechvalně proslulá milenka. 1362. Filipa Henegavská si v klášteře vybírá mladou dívku, sirotka. Alice Perrersová neměla od narození nic kromě ctižádosti. Královna ji povolá ke dvoru krále Eduarda III., kde na ni čeká jistá role.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Králova konkubína. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (23)
Velmi mě bavilo - člověk se ocitl v té popisované době a poslouchal Alicino vyprávění o tom, jak se všechno seběhlo... Nemělo to žádná hluchá místa, čtení mne nenudilo - i to "politikaření", které tomu někteří vyčítají - se mi nezdálo přehnané, když dotvářelo celkový dopad, jaký žena tohoto rázu na krále měla. Ke konci, když hlavní hrdinku napadne otázka, zda náhodou krále nemilovala, jsem si uvědomila, že vše bylo líčeno tak jakoby s odstupem, bez emocí - ale ono i v tak nanejvýš "intimním povolání", jakým konkubína je, o lásku opravdu nešlo, i když by se mohlo zdát, že opak je pravdou. Byl to holý kalkul, vyhlídka na lepší život v tehdejší těžké době a nanejvýš sobecké chování plné přetvářky. Žádný pozitivní ani negativní vztah jsem si k hlavní postavě nevytvořila, prostě jsem četla o tom, co vyprávěla a brala to takové, jak to bylo podáno. Dnešní člověk asi nedokáže docela pochopit jednání lidí v tak dávné historii i co se morálky týče, byť podobné věci se dějí a budou dít neustále. Jedinou výtku bych měla ke konci, který byl pro mne příliš růžový - ale neznám historické podklady a pokud to s Alicí dopadlo i ve skutečnosti tak, jak je popsáno v knize, musela mít opravdu štěstí.
Knížka byla o milence Eduarda Platageneta. Knihu bych rozdělila na dvě části, první jsem zhltla téměř na jeden nádech, ale druhý se mi táhl a já knihu málem nedočetla. Moc politiky najednou.
Související novinky (1)
10 nejprodávanějších eknih (prosinec)
04.01.2018
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Králova konkubína v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 98x |
ve Čtenářské výzvě | 3x |
v Doporučených | 3x |
v Knihotéce | 105x |
v Chystám se číst | 82x |
v Chci si koupit | 11x |
v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
Anglie milenky panovníků historické romány
Autorovy další knížky
2017 | Králova konkubína |
2012 | Její výsost |
2008 | Markýza na útěku |
2010 | Divoký jestřáb |
2007 | Ve jménu srdce: Kytice z bodláčí / Čas splácet dluhy / Bitva o nevěstu |
Jelikož tento žánr často nečtu, způsoby a vyjadřování v té době pro mě byly nové, avšak myslím, že jazyk, který autorka zvolila, k takové knize patří. Život Alice Perrersové byl opravdu zajímavý, v žádném případě nudný. Je to názorná ukázka, jak se cílevědomá žena dokáže dostat ze dna až na vrchol. Kniha se četla dobře, ale některé pasáže bych zkrátila, už jsem se ke konci těšila až ji dočtu. Ne, že bych v knihách lpěla na nějakých milostných scénách, ale představovala jsem si, že když příběh bude o králově milence, že přece jen některé scény z královy komnaty budou alespoň okrajově popsány. Toto mi přišlo dost odfláknuté, jak kdyby to ani nestálo za řeč. Ještě mě trochu pobavilo, že všichni vždycky pili jen víno a pivo, voda jako by neexistovala, to museli být pořád všichni pěkně nametení. :)