Královský vozataj přehled
Vladimír Neff
Sňatky z rozumu série
< 5. díl
Královským vozatajem Vladimír Neff svou pětidílnou románovou epopej o nástupu, rozmachu a úpadku pražské buržoazie uzavírá. Tomuto poslednímu svazku předcházel velký časový oblouk, sahající od prvních dnů naší národní samostatnosti roku 1918 až do květnového povstání roku 1945. Léta, jež v tomto mezidobí uplynula, a pohnuté události, které je naplňovaly, učinily konec někdejšímu vdovskému veselí Marie Nedobylové. Otřásly také její vírou ve správnost otcovy životní filozofie, kterou převzala a se zdarem vštěpovala svým dětem – nyní zestárlým, neúspěšným, zahořklým. Marie Nedobylová, která vytrvale odolávala času i ranám osudu, bylo souzeno dočkat se, jak její rodina morálně i finančně chátrá, jak se její svět hroutí a kácí… Zároveň tu končí dlouholetý svár mezi Nedobyly a Pecoldy, živený po tři generace, který zatím ztratil osobní rysy a nabyl znaků vysloveně třídních. Střetnutím vnuka Martina Nedobyla se synem Růženy Pecoldové na posledních stránkách knihy tento konflikt symbolicky vrcholí.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Královský vozataj. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (19)
Jak už napsali jiní, tento díl je asi z celé pentalogie nejslabší. Nejslabší mezi úžasnými knihami.
K tomu, co není zmíněno v předchozích komentářích:
S ohledem na dobu vydání oceňuji celkem plasticky vykreslený vztah starého Vaculíka a nejmladšího Nedobyla. Oba jsou nedokonalí, oba chybují, každý stojí na jiné politické straně (Nedobyl kapitalista, Vaculík proletář), ale dovedou jeden na druhém najít pozitiva.
Oceňuji i názory starého Šnajberka na SSSR, které vycházejí z jeho vlastních zkušeností a jsou poměrně tvrdé a otevřené. Narozdíl od Cyrilovy manželky, která je poměrně naivní.
Závěrečný díl pentalogie Vladimíra Neffa o rodech Bornů a Nedobylů Královský vozataj vyšel v roce 1963. Časově se po prologu, který zachycuje vznik Čs. republiky v roce 1918 a první literární pokus ani ne desetiletého Cyrila Borna (tedy vlastně Vladimíra Neffa), přeneseme do let 1929–1933 a dále a následně pak až k druhé světové válce a ke květnovému povstání v roce 1945.
Pátý díl je slabší než předchozí, ale naštěstí ne tolik, jak jsem se bál, spíš je trochu jiný: jsou tu jiné postavy (ze "starých" je tu už jen Marie Nedobylová, "veselá vdova" po Martinu Nedobylovi, která už veselá není ani trochu, spíš zahořklá), jiná doba, Neff postupuje v čase rychleji než v předchozích dílech (přitom je tento díl nejkratší, jen 250 stran)... a s novou dobou jsou tu také jiné problémy. "Kouzlo" Rakouska-Uherska a starých časů se vytratilo, více nastupuje problematika sociální a nejednou i tragické osudy některých postav a samozřejmě houstnoucí atmosféra druhé poloviny 30. let a pak válka...
Když Marie pozoruje svou rodinu u stolu, píše Neff: "Jak jsou všichni šerední! myslila si Marie bezmála s údivem, jako by je právě teď viděla poprvé. Šerední, zestárlí, chudí, neúspěšní, zklamaní. Ani jedna osobnost mezi nimi. Jediný Viktor je osobnost. A Viktor je daleko." To Marie ještě netuší, co se s jejím synem, bývalým důstojníkem a nyní ředitelem textilky, stalo...
Je tu ale třeba také zábavná část o Cyrilově působení jako lektora románů na pokračování v nakladatelství Melantrich. Těch románů tu ročně vycházelo v různých tiskovinách až 130, pak až 190! A přirozeně šlo o romány zábavné. Když Cyril dovolí otiskovat Zweigovu Marii Antoinettu, dostane vynadáno od šéfredaktora, protože čtenářky byly pohoršeny kapitolou o impotenci Ludvíka XVI. "Život je samou svou podstatou nemravný, a my proto nemůžeme tisknout literaturu, která o věcech života říká pravdu," trvá na svém cynický a pragmatický šéfredaktor. "Člověk nestojí ani tolik o to, aby byl klamán, jako o to, aby byl zpitomován. To je jasné jako násobilka."
1600 stran pentalogie Sňatky z rozumu mám tedy skoro za sebou a jsem moc rád, že jsem se k ní konečně dostal. Byla to nádherná četba, zvláště první dva díly, taková šťavnatá a plná živě a plasticky vykreslených nečernobílých postav a skvělé ironie, ale i další dva, které byly jen o malý stupínek slabší. Pátý díl už je jen takový přívažek či "dovětek", který snad ani nemusel být, oproti předchozím možná i trochu odbytý, ale i ten čtu nakonec docela s chutí a zvědavostí... Pentalogie určitě patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy z české literatury četl.
A zpětně musím ocenit, jak povedený je první tv seriál Sňatky z rozumu (1968) a o trochu méně pak i Zlá krev (1986). Je čas si je po četbě zase připomenout...
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Královský vozataj v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 205x |
ve Čtenářské výzvě | 9x |
v Doporučených | 12x |
v Knihotéce | 200x |
v Chystám se číst | 44x |
v Chci si koupit | 5x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
20. století Československo úpadek první republika, 1918-1938 ságy historické romány sňatky z rozumu
Autorovy další knížky
1997 | Sňatky z rozumu |
2000 | Královny nemají nohy |
1979 | Třináctá komnata |
2000 | Prsten Borgiů |
1986 | Císařské fialky |
(SPOILER) Poslední díl Neffovy pentalogie je zvláštní, formou i nebývalou rychlostí, s jakou prolítne delší časový úsek. Obě ústřední rodiny nedopadnou nic moc, Marie Nedobylová je zahořklá stará paní, která nemá ráda nově vzniklou republiku, a její zbývající děti tak nějak nemají rády život, až na Emánka, který je jako běžný úředník nejspokojenější. To, jak se chovají k Theodorově ženě, je vyloženě strašný, to, jak mluví Babila o svém manželovi a synovi jakbysmet. Pasáž s Cyrilem Bornem je ale nakonec aspoň nejzábavnější, kdy pracuje pro Melantrich a vymýšlí si překlad románu, který nečetl, a publikuje ho, načež se milá překladatelka konečně vrátí z lyží a řekne mu, že to mělo dopadnout úplně jinak. Nic moc víc mi po pár týdnech od přečtení neutkvělo, přikláním se k názoru, že poslední díl série je nejslabší.