Krásny svet, kdeže si přehled

13.11.2024

Naordinovala jsem si irské autorky: Sally Roony - Kdepak jsi krásný světe (dávám **) a Caroline O'Donoghue - Ta věc s Rachel (dávám ******) . Sally Roony mě bohužel neuvěřitelně zklamala, nápad s dvěmi dějovými liniemi propojený emailovou konverzací, která částečně komentuje chování v předchozí kapitole a zároveň se zamýšlí nad současným světem je výborný. Začátek vypadal slibně, tím ale bohužel končí, člověk nemá šanci si najít oblíbenou postavu. Lidi spolu mluví a nemluví, podstatné věci si neříkají. Děj často působí jako by někdo umazal půl strany. Hrdinky vlastně nedělají nic a muži si občas přijdou pro sex a ony z toho padají na zadek. Imho samotný sex je strašně špatně napsaný - tento styl bych čekala od neznalého muže, nikoli od ženy, která by už mohla vědět jak ženské tělo funguje. Dočetla jsem, ale bolelo to. Za to Caroline O'Donoghue mě velmi velmi potěšila a doporučuji ji stokrát více, ale to v recenzi u její knihy .)

10.11.2024

Myslím, že potřebuji napsat komentář k této knize už jen z důvodu, že jsem ji nechala dva roky rozečtenou (což se u mě opravdu nestává). Po dvou letech jsem se k ní vrátila a opravdu nic se nezměnilo. Táhlo se to, snažila jsem se nepřeskakovat emaily (jak sama autorka avizuje, není to divné?), ale ve výsledku mi to nic nedalo. Často tady čtu, že se lidé s knihou neztotožnili, protože řeší problémy mileniálů. No, sama jsem jedním, ale i na mě to bylo moc. Člověk se dokáže se spoustou věcí nějakým způsobem chvilkově ztotožnit, ale nedozví se nic nového.
Chování a myšlení hlavních postav bylo překombinované a bylo úplně minimálně vysvětlené. Ano, mělo by jít o další ,,Normální lidi", ale ať už se člověk pohybuje v jakékoliv skupině přátel, tak mi nepřijde normální, aby tato čtveřice vydržela společně trávit jakýkoliv čas... Ale i páry vzájemně mezi sebou.
Postava Felixe - hrůza.
Simon - nuda.
Alice - celou dobu se mluví o jejím mentálním zdraví, ale jediné co dostanete je nějaké její povrchní chování.
Eileen - ze začátku nejvíce ztotožnitelná, ale nakonec vlastně vůbec...
Z jejich setkání mi vyšlo pouze to, že si na sebe vlastně zbyli a v těch vzájemných vztazích přetrvávali ze setrvačnosti, aniž by jim to nějak výjimečně prospívalo. Asi si po dočtení zase pustím Přátele a bude mi líp.
Závěr knihy? Na jednu stranu cením, že nebyl konec výrazně otevřený oproti jiným autorčiným knihám. Na druhou těžko věřit, že takto už setrvají, vzhledem k tomu, jak se chovali celou dobu.