Kratinké povídky o nakládání se zvířaty přehled
František Doucha
Soubor krátkých povídek v podobě výchovných veršů o vztazích člověka ke zvířatům z pera kulturního publicisty a autora mnoha titulů pro čtenáře z řad dětí a mládeže.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kratinké povídky o nakládání se zvířaty. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Tuhle drobnou knížečku, jeden z prvních dokladů o ochraně zvířat v českých zemích, mi věnoval můj drahý šéfredaktor.
Páter Doucha v ní seznamuje děti s příklady týrání zvířat, které byly v jeho době obvyklé a většinou kulturně tolerované: např. vypichování očí klecovým ptákům, aby lépe zpívali, shazování kozlů z kostelní věže, přibíjení netopýrů na vrata, přivazování chroustů na špagát atd. V krátkých rýmovánkách zpracovává dvanáct příběhů, většinou o vině a trestu, který z ní přirozeně vyplyne. Nevyhýbá se při tom explicitnímu líčení praktik, nad kterým by asi dnešním rodičům (a možná i jejich potomkům) vstávaly vlasy hrůzou, ale děti 19. století je vídaly na ulici:
„Klením, bitím vjel mu kůň do strouhy;
tu ho pral, až krvavé měl prouhy. [...]
V zuřivosti mu oko vyrazil,
až ubohý bolestí se plazil;
Krev mu chřípěma i okem tekla,
chtěl-li vstáti, noha se mu smekla.“
Básně doprovázejí perokresby (roztomile otřesné kvality), které si s textem v ničem nezadají. Malí čtenáři tak mají možnost prohlédnout si kupříkladu malebnou scénu se psem v kaluži krve vytékající z jeho mordy. – Na téhle knížečce je vidět to, čemu Richard Dawkins říká „posouvání morálního zeitgeistu“. Forma týrání zvířat se radikálně změnila. Z individuálního a veřejného se stalo povětšinou masovým a skrytým, živelnost či pověrčivost v něm nahradila ekonomická racionalita; jen míra utrpení je zhruba stejná. Dnes už do telat nekopeme na trhu před vyvalenýma očima holčiček, nýbrž v halách velkochovů, kde to vidí maximálně tak skrytá kamera PETy.
Naopak velmi aktuální je autorova kritika přemrštěného hýčkání domácích mazlíčků, které pokládá za stejný hřích jako týrání. Píše z pozice katolického kněze, takže ubližování zvířatům i jejich upřednostňování před lidmi je podle něj prohřeškem proti jejich účelu, zamýšlenému stvořitelem. Tento účel samozřejmě spočívá v živení a šacení lidí či v práci pro ně. – Nicméně kromě křesťanství, ideologie z podstaty antropocentrické, z autora mluví i upřímný soucit a, zdá se, zvláštní sympatie pro opeřence. :) Asi chápu Haška, že si dělá z mravoučných básniček pátera Douchy srandu (občas si o to koledují), ale jeho laskavost k němé tváři prostě nelze neocenit.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kratinké povídky o nakládání se zvířaty v seznamech
v Přečtených | 2x |
v Chystám se číst | 2x |
v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
1878 | Hájení ptáčků, milých zpěváčků |
1879 | Mluva němých tvorů |
1874 | Modrovous aneb Následky všetečné zvědavosti: pohádka |
1824 | Lipový věnec |
1881 | Květný sádek |
(SPOILER) Precteno na zaklade komentare JulianyH. :) (knihu lze stahnout digitalizovanou v projektu Kramerius - viz ndk.cz)
Pater Doucha nejprve popisuje, jak spatne se lide ke zviratum zhusta chovaji - anzto nam je sveril Buh s urcitym zamerem, je spatne je jak tyrat a tryznit, tak i presprilis hyckat a rozmazlovat. Uvadi, ze obdobnych knih v posledni dobe vyslo nekolik (coz je zrejme duvod k tomu, aby prisel i se svou trochou do mlyna).
Nasleduje rada versovanych pribehu, popisujicich spatne chovani lidi (viz komentar nize). Tady mi zustaval rozum stat a tazal jsem se sam sebe, jaky problem asi pan pater mel (obdobne, jako se zamyslim nad motivaci autoru detektivek, kteri si vymysli fakt hnusne zpusoby vrazd a detailne je popisuji).
V zaveru je jeste prehrsel kratkych versovanek, ktere by se meli rodice (i deti) naucit a poucovat jimi sve okoli...
Pokud tohle byl typ literatury, ktery skutecne lide radi a se zajmem cetli, a hlavne pokud podobna ponauceni nekdy skutecne byla potreba, aby se obycejny clovek dozvedel, jak se chovat ke svemu zvireti, tak jsem vazne rad, ze ziji o 165 let pozdeji...
Dnes si obcas odbornici postesknou, ze si grafomani muzou vydat uplne cokoliv, bez ohledu na kvalitu textu... Mam dojem, ze to neni nic noveho pod sluncem :D