Křik neviditelných pávů přehled
Jarmila Loukotková
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/272964/bmid_krik-neviditelnych-pavu-REy-272964.jpg
5
140
140
Poutavý román autorky historických fresek, které jsou tak barvité a čtivé, že čtenář ani nepomyslí na to, že je prostřednictvím dramatického a vášnivého příběhu poučován o historii a dějinách. Tentokrát si za hrdinu zvolila autorka opět autentickou historickou osobnost, římského vojevůdce Atilia Regula, který vzpomíná na svou lásku ke karthaginské dívce Olmaaně, k rodině, ženě Marcii a dětem, na své přátele i protivníky, filozofy a politiky. Děj se odehrává v době první války mezi Římem a Karthágem a zahrnuje celou polovinu třetího století před naším letopočtem. Věříme, že vás román zaujme a strhne, stejně jako všechny předešlé romány Jarmily Loukotkové.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Křik neviditelných pávů. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (19)
Poslední a řekl bych nejlepší román paní Loukotkové! Znáte snad někoho, kdo psal o starověku lepší knížky? ...snad Mika Waltari.
Související novinky (1)
42 říjnových eknih zdarma
25.10.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Křik neviditelných pávů v seznamech
| v Právě čtených | 4x |
| v Přečtených | 217x |
| ve Čtenářské výzvě | 17x |
| v Doporučených | 22x |
| v Knihotéce | 149x |
| v Chystám se číst | 80x |
| v Chci si koupit | 15x |
| v dalších seznamech | 3x |
Autorovy další knížky
| 1988 |  Navzdory básník zpívá |
| 1975 | Není římského lidu |
| 1999 | Medúza |
| 2000 | Spartakus: Smrtí boj nekončí |
| 1994 | Pod maskou smích |
Když uslyším slovo "páv", vybaví se mi fotka jedné současné političky s tímto ptákem. Tentokrát však páv symbolizuje pýchu a hrdost.
Vynikající román. Zpočátku jsem se nemohla začíst, ale postupně události dostaly spád. Autorka proložila děj svědectvím osobností, které v té době žily. Také časový horizont se střídá, ale to není na závadu.
Spisovatelka ukázala dva rozdílné světy, Řím a Karthágo. V jednom vládla disciplína, umírněnost, v druhém bohatství, přepych, poživačnost. A velká krutost.
Na str. 230 mě zaujaly nadčasové Regulovy myšlenky:
"Dav je jako netýkavá děvka, myslel si. Nesmí se mu říkat chátra, nýbrž lid. Pes vyžaduje kus masa; pakli mu ho přestaneš dávat, odvrátí se od tebe k tomu, kdo mu ho dá, a nesejde mu na tom, bere-li od ničemy, lháře a vraha, ale hlavně že bere. Všichni ti vlastenečtí křiklouni v zástupech by v okamžiku, kdy by jim nepřítel vlasti poskytl větší žvanec za to, že budou pro něj kovat zbraně, všichni by mlátili do kovadlin jako diví, vlast nevlast. Lůzu zvanou lid je třeba ustavičně krmit a cpát. Čímkoli. Penězi, snížením daní, poklesem cen, bezplatnými představeními, lichotkami a mnohdy i planými, neuskutečnitelnými sliby lepších zítřků, jen když za nimi ta chamraď ucítí prospěch."