Krise pokroku (Nástin dějin myšlení od r. 1895 do r. 1937) přehled

Když starý Leibniz vynašel diferenciální a integrální počet, prohlásil vítězoslavně, že nyní bude možno jakékoli politické a mravní problémy budoucnosti rozřešit matematicky, tímto jeho počtem. Jak bychom byli šťastni, kdyby se nynější úděsné otázky nezaměstnanosti, přelidnění, nedostatek místa na slunci atd., daly takto prostě a excelentně vyřešit a odstranit. Ale starý Leibniz se mýlil; mýlil se podobně jako velký inženýr a idealista Taylor, který svým vědeckým řízením práce chtěl v předválečné době vyřešit dělnickou otázku, poměr dělnictva k zaměstnavatelům; mýlil se, jako po válce Ford, který se pokoušel o totéž hlásáním své "služby veřejnosti" a zvyšováním kupní síly velkých mas pracujících úpravou jejich mezd. A tak se na obzoru objevují rozličné utopie, technické i biologické, různé směry filosofické a politické, které se snaží lidstvo vyvést z krize, jež je hrozí udolat. V poutavé knize Friedmannově najdeme zhodnoceny a objasněny všechny tyto problémy a otázky, které nás musejí zaujmout.... celý text