Křižáci na západě přehled

03.02.2025

První kniha ze "západní fronty", kterou jsem dostal kdysi do ruky. A kniha hodně dobrá, takhle to podle mě totiž chodí v každé armádě. Kromě altruistických lidí je tady ta šedá masa a samozřejmě zmetci a podobné exitstence, které ve válce vidí příležitost, jak si "pomoct", zde onen major Loomis. Jedná se o skvělý válečný román, který vše ukazuje jednak s ohledem na osobní zkušenosti autora a také bez oné snahy pro heroizaci a službě propagandě, jak je to v drtivé většině románů z Ruska (Polevoj, Erenburg, ale i třeba Šolochov a nebo Jelena Iljina a jim podobní) snad s výjimkou skvělého a zapomenutého Vasyla Bykava a jeho dvou novel (Krugljanský most a Jeho prapor). Nevím proč, ale nejvíc mi v paměti utkvěl onen Loomis a když jsem později přečetl Krále Krysu, myslím, že se jednalo typově o stejnou figuru.

Velmi podobně, aniž by jakkoliv zhazovali odhodlání, odvahu i schopnost vytrpět za normálních okolností nepředstavitelné (o tom válka je) ukázali americkou armádu a její příslušníky všech odborností i hodností skvělí američtí spisovatelé Meiler, nebo v dílčích částech svých děl třeba Myrer v Posledním kabrioletu nebo Ruark v Medojedkách.

Když jsem mnohem později se zatajeným dechem sledoval (a ne jednou) seriál Band of Brothers (podle mě nepřesně překládaný jako Bratrstvo neohrožených) a přečetl jsem si následně spíš Ambrosovu historickou stejnojmennou studii, na Křižáky na západě jsme si vzpoměl.

Lidé, kteří si tímhle prošli se nikdy nesnížili k fabulacím a ideologizaci svých děl. To přenechali právě těm poskokům typu Polevoje nebo Iljinové, a podobní by se našli i u nás.

25.10.2023

Všechny ty důležité myšlenky a vnitřní pochody, všechny postřehy, které dávaly smysl a člověka by probraly i z bezvědomí, vyšuměly v kupce zbytečných keců.