Kronika mesta Jaropoľa přehled
Jurij Ščerbak
Hrdinami románu sú jednoduchí, obyčajní ľudia, obyvatelia fiktívneho mesta Jaropoľa na začiatku 21. storočia. Kronika obsahuje aj veľa vedeckej fantastiky, grotesky, humoru, ale zároveň aj hlbokej psychologickej analýzy. Autor svojráznym spôsobom kritizuje spoločnosť v rôznych obdobiach jej vývinu.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1989 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Chronika mista Jaropoľa, 1968
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kronika mesta Jaropoľa. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (4)
Tato kniha je úžasná, pro mě byla něčím jako dárkem. Možná, že je to tím, že jsem starší ročník, sice jsem nezažila válku, ale děda s babičkou mi o ni vyprávěli. V této knize vše dostalo život, jako kdybych tam byla, viděla to a prožívala, bylo to něco neskutečného. Klobouk dolů pane Ščerbaku, dostal jste mě, jdu se pídit po dalších Vašich knihách. Přeji dlouhé zdraví.....určitě na něčem pracujete
No, abych se přiznala, moc nevím, co napsat. Po prvních dvou kapitolách jsem se s Kronikou chtěla rozloučit, ale zbytek mě naopak nadchl. Mísí se tam smyšlenka a snaha o zdání realismu v takovém zvláštním poměru, že člověk občas tápe, co si vybrat. Jako plus vidím povedené ilustrace, a vlastně celé grafické zpracování.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kronika mesta Jaropoľa v seznamech
v Přečtených | 13x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 29x |
v Chystám se číst | 3x |
Autorovy další knížky
1990 | Černobyl |
1981 | Z kroniky města Jaropolu |
1982 | Projížďka po moři |
1989 | Besnota |
1973 | Hranice imunity |
Ke knize jsem se dostal vysloveně náhodou. V knižní budce mě zaujal fantaskní obal, který působil neotřelým a nápaditým dojmem. Podobné jsem tedy očekával i od knihy a doufal, že se dočkám zábavných, krátkých historek z města, které na mapě Ukrajiny opravdu nenaleznete. Autor začal nicméně relativně dobře cirkusovým příběhem. Dalo se to číst, ale postupem času jsem se ztrácel v tom, jak roztodivně spisovatel větvil text. Četl jsem větu a po chvíli jsem vlastně vůbec nevěděl, co vlastně čtu. Bylo to hrozně nepřehledné a s dalšími kapitolami se stupňovala otrávenost, která se prostě nezměnila.