Krutý prsten duše přehled
Geo Milev
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500193/bmid_kruty-prsten-duse-W0P-500193.jpeg
4
3
3
Expresionistická poezie Geo Mileva je bytostná snaha o probuzení čehosi přirozeného a dávno zapomenutého. Soustředí se na erotickou divokost, archetypální primitivnost, přírodní živelnost a vášnivou instinktivnost, v níž se odráží autorův spor s představami o cudnosti, střízlivosti a racionalitě. Vytváří se tak svět, ve kterém nic není v klidu, nic není stálé, nic není definitivní. Poezii je třeba pobarbarštit. Syrovými šťávami, v nichž proudí prvobytný život — aby ji probudily k životu. Aby „mrtvé poezii“ vlily život. Přejeme si dnes vidět barbary, chuligány, Pečeněhy — s plamenem v očích a se železnými zuby…... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno: 2022 , DybbukOriginální název:
Жестокият пръстен, 1920
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Krutý prsten duše. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (1)
Vychází Čtenářský diář 2023, Sváděj mě a další knižní novinky (35. týden)
28.08.2022
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Krutý prsten duše v seznamech
| v Přečtených | 4x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Knihotéce | 8x |
| v Chystám se číst | 4x |
| v Chci si koupit | 2x |
Živelná poezie neskutečně pozoruhodné osobnosti bulharské literatury. Je zvláštní, jak tvorba dokáže mluvit, spojit a chytit a najít vás, v podobných náladách, ač jsou osudy i záměry zcela odlišné. Skoro sto let od smrti a stejného věku. Geo Milev. Ale stejně jsme ve stejném kruhu.
"Na dně se utají jen černý mok a hněv -
strádání - tím jsi pokřtěn!
Tak pevně utáhni své mysli
krutý prsten!
Beze snů
nezůstaneš, však sny své splatíš bolestí.
Ó, víš, kam směřuje tvá cesta? --
Noc nemá východ. Já jsem ty."
(...)
"miluji ženy bolestné
znavených tváří, bledých rtů,
útrpný úsměv se v nich hne
nad gesty nudných básníků -"
(...)
"TEĎ UŽ JE POZDĚ. SBOHEM, MILÁ.
(Mám tě rád neskonale).
Vášni, té pro tebe, já dal jsem vale.
(Vybledl jsem. Jak stěna bílá.)
Teď už je pozdě. Na vše pozdě.
I den, i noc. I já. I ty.
A opožděný úsměv,
v tvých očích-vázách
ve smutku rozlitý...
Večer - hluchá výš.
Mé srdce nevyhlíží taje.
(Večere, bledostí mě nepředčíš,
bledost se stele v dál i v šíř.)
Já vím. A chápu. Nejsou žádné taje.
Teď už je příliš pozdě. Přespříliš."