Kůň přehled

12.12.2023

Říká se, že lidé se buď dělí na milovníky koček, nebo milovníky psů - já miluju oboje. Fascinuje mě také svět koní, kteří ve mě však vzbuzovali poněkud rozporuplné emoce: respekt, úctu, ale i lehkou paniku. Slovo "kůň" ve mně pokaždé asociovalo scénu, jak se náš vlčák zuřivě vrhá na sousedovic kobylu, zatímco já za ním bezmocně vlaju na konci vodítka. Tuto očividnou provokaci si ona čtvernohá "dáma" rozhodně líbit nenechala a jen díky duchapřítomnosti jejího jezdce jsme toto "nedorozumění" ustáli všichni, bez újmy na zdraví.
Není divu, že tihle úctyhodní obři pro mne ještě dlouho zůstávali tajemní a nedostupní a já si od nich udržovala patřičný odstup. Možná by se tak dělo až dodnes, kdyby... kdybych se před lety neseznámila s kamarádkou, která jednoho vlastnila, a tak dlouho o něm básnila a pěla na něj ódy, až mě přesvědčila k návštěvě.
"Ale to si pamatuj - NIKDY, nikdy před ním nesmíš vyšilovat, hlavně žádný zmatky, pěkně v klídku, jasný?" kladla mi na srdce před tím osudovým setkáním. Jenže to se snadno řekne, když srdce bije na poplach a nohy by nejradši vzaly roha, panická ataka jak vyšitá. Stála jsem u ohradníku a němě přihlížela, jak se k nám řítí nejmíň tunový kolos. Kolem hlavy cosi jako dredy, tělo pokryté jakousi cementovitou hmotou, bahno od kopyt stříká do všech stran. Tohle že je ztělesnění elegance? A než stačím vykřiknout, ta hora svalů zaparkuje tak akorát přede mnou. "Valach, Kinský kůň, jménem Hebouš... no není nádhernej?" dme se pýchou kamarádka a hned mne uklidňuje: "Jen si ho pohlaď, on je mazlivej..."
Některé okamžiky jsou nezapomenutelné. Některé okamžiky přetrvávají věčnost: zaryjí se nám hluboko do duše a zůstávají v nás, zakonzervovány v hlubinách paměti, a ubíhající čas neubírá jejich kráse.
Když jsem mu pohlédla do očí, zatajil se mi dech: točil se se mnou svět, a já se propadala kamsi do hlubin, já se v nich topila a ztrácela, tak maličká, tak neskutečně malinká v těch zornicích, jako v nějakém bizarním zrcadle...
Ty nádherné, obrovské, černé oči mne rentgenovaly, díval se na mne tak zvláštně, jak kdyby viděl až na dno mé duše a ještě dál, až do těch nejtemnějších zákoutí... a já pochopila, že jsem ztracená, nadobro, dočista. Ne, nesejmul mě kopytem. Stačil mu jen jeden jediný pohled: nechal se hladit a evidentně si to užíval.
A tak jsem se nechala zlanařit: kamarádka musela na rok odjet pryč a já jí slíbila, že se během té doby o milého koně, který se brzy stal mým "koníčkem", postarám. A nebylo to nijak složité: krmiva i prostoru měl dostatek, mým úkolem bylo pouze čistit výběh, přidávat seno a sem tam ho vyhřebelcovat, navíc jsem na tu péči nebyla sama.
Hebouš byl absolutní flegmouš a pohodář, bez jakýkoliv známek agrese, a vůbec nevadilo, že jezdit na něm neumím: jeho blízkost a starost o něj mi bohatě stačily. Byl skvělý, jen jeden nešvar měl: moc rád se rochnil a bahnil. Sotvaže jsem ho vzorově umyla, vyhřebelcovala a učesala, vzdorovitě pohodil hlavou - a uháněl na konec výběhu, kde bylo bahniště, v němž se s požitkem vyválel. Milovala jsem ho a on to dobře věděl: mé laskání přijímal jako svátost a projevy mé péče si neskutečně užíval.
Občas jsem mu dopřála i procházku po okolí a jednou mi snad všichni čerti nakukali, abych se s ním "jen tak proběhla". Jak jsme tak spolu kráčeli po malé asfaltce, zachtělo se mi náhle pořádně se rozběhnout, ne, přímo letět, dopřát si radost z pořádného pohybu... a tak jsem zrychlila. Ta extáze byla nepopsatelná: endorfin si podával ruce s adrenalinem, chtělo se mi křičet blahem, smála jsem se, pusu od ucha k uchu v nádherném momentu štěstí: sladit pohyby a jako jedno tělo, jedna duše rozrážet vzduch, nést se prostorem, nadšením přivírat oči a smát se, pořád se smát, dokud... se mi z rukou nevysmeklo vodítko. Ano, je snadné uvést koně do cvalu, ale zastavit jej, to je horší, kůň není pes - a tak jsem jen bezmocně přihlížela, jak se nezadržitelně blíží k hlavní výpadovce do města, a chtělo se mi křičet bezmocí a nevydala jsem ani hlásku... Ale on dobře věděl, kde najít dobroty, sladkosti spadlé z nebe, čerstvé plody jabloní - zastavil se u sadu a ještě po mně hodil vyčítavý pohled, kde se jako toulám... Ještě dnes se musím smát, jak se mi ulevilo...
Je to už pěkných pár let, čas ho přivál, čas ho odvál, ale vzpomínky, ty zůstávají. Vybaví se mi, kdykoli se podívám na tuto knihu, kterou jsem tehdy dostala od kamarádky jako dárek. Hodí se nejen všem milovníkům koní a chovatelům, ale i těm, kteří se o koně zajímají. Najdou zde ty nejzákladnější informace, zajímavosti a poučení.
Kniha je rozdělena do několika částí. V části první se dozvíme něco o původu a vývoji koně, jak se dostal k lidem, o jeho smyslech, anatomii a chování. Část druhá je zaměřena na péči, co je pro něj zásadní a na co by případný majitel nesměl zapomínat. Třetí část se věnuje péči o zdraví, probírají se v ní různé druhy onemocnění a jak jim předcházet. Čtvrtá část je zaměřena na jezdecký sport, jaké jsou typy drezury a podobně, zabývá se i koni pracovními. V páté části se dozvíme vše podstatné o plemenech koní a jejich členění, část šestá je zaměřená na koně slavné, jakou roli sehráli v dějinách a kultuře. Nechybí ani slovníček, užitečné rady a další doporučená literatura. Pro všechny zájemce o tematiku koní mohu jedině doporučit.