Kuropění přehled

10.06.2024

Lyrické vyprávění stárnoucího vesnického doktora plné moudrosti a nostalgie, psaný krásnou češtinou.
"A já jsem tu, abych dosvědčil, že vytí psů a ržání koní jsou totéž jako bubínky pukajících poupat a totéž jako Pavlova křídlovka. A tanec jepic je jako stékání vod, a let ptáků jako kroužení hvězd, a všechny vzdechy jako kroky ponocného, jež se vzdalují.
Při cestách za pacienty doprovází doktora kohout Pedro, s kterým často promlouvá:
"Kolik barev dnes vidím v tvém chvostu," říkám v takových chvílích Pedrovi. "Jak je krásný. Oč krásnější jsou věci, víme-li, že je snad vidíme naposled."
"Naposled?" diví se Pedro vždy znovu. "Já je vidím pokaždé všecko jakoby poprvé. Poprvé je vše ještě krásnější. Zkus to, uvidíš."
"A jak já jsem trávil léta mudrováním, Pedro zpíval stále stejnou písničku. Zpíval ji v různých tóninách, v různých variacích, ale vždycky jen jednu a tutéž písničku, jíž zůstával věrný. Je krásné jitro, krásný den.
Jak moudrý je můj Pedro."

Je dobře mít takovou knihu doma.