Mezi dvěma ohni přehled

20.09.2022

(SPOILER) Četla jsem negativní i pozitivní hodnocení, ale jako vždy si ráda utvářím vlastní názor a nejedna kniha mě navzdory kritice mile překvapila.

Přísahám tedy, že jsem ke knize přistupovala s otevřenou myslí, ale tady je tolik podobností, že se to nedá ignorovat. V podstatě se jedná o takovou fanfikci na Harryho Pottera.

Claudius je Snape a opovažte se mi tvrdit opak. Ze začátku je na zlé straně, ale ve skutečnosti je dobrák, který jen nenávidí sám sebe a ředitel školy čar a kouzel mu nabídne práci učitele. Samozřejmě, že žáci ho nenávidí a až "vzácná, překrásná bytost" (jak ji jeden z učitelů nazve) mu připomene jeho lepší já. Protože Cellestia je naprosto dokonalá! Pohled do jejích očí vás zavede do savany, kde vidíte pobíhat lví smečku, běžícího geparda, stádo altilop, letící pelikány, skály porostlé akáciemi, vodu napajedla a u něj stádo majestátních slonů.
Nebudu lhát. Při tomhle jsem dostala záchvat smíchu.
Myslíte, že jednou stačilo? Ne! Její opěvování pokračuje dál: "Byla nádherná jako alabasterová socha nadpozemské víly, do níž sám Ovidius vdechl život." Bla, bla, bla... Pořád dokola.

Upřímně tuhle úchylku, kde autorky ženkou postavu vykreslují jako dokonalost samu, nechápu. Až na to, že Cellestia je neskutečně otravná. Namyšlená nána, která umí jen řvát a hádat se.

Věty typu: "Přesvédčovala ho tónem, jako by chtěla , aby si na sendvič zvolil místo majonézy kečup", "Zíral na mě jako klíčová dírka na čipovou kartu" nebo "..., neboť se dámy jaksi nemohly rozhodnout, pro kterého mají vzdychat víc. Vysocí svalnatí tmavovlasí polobohové prošli mezi stoly, přičemž museli sem tam překročit některou ze studentek, která neuváženě omdlela přímo do uličky", tam byly tak časté, že jsem nemohla brát knihu vážně. Chápu, že se autorka snažila o vtipný, poetický popis, ale tohle zní jako špatná parodie.

Dále jsem trpěla při předlouhých popisech. Ne, opravdu nepotřebuji vědět, jak se vedlejší postava jmenovala za svobodna a jména všech členů její rodiny. Kromě Drakea a Cellestie si nepamatuju žádné další jméno, jelikož tam bylo představeno tolik nedůležitých postav, že jsem se pořád ztrácela.
Chvilkami jsem měla zase pocit, že čtu úryvky z novinového článku. Strany 38-46 jsem jen projížděla očima. Navíc je text "obohacený" výrazy, které se tam vůbec nehodily. Slova jako "schodišťátko" nebo "magickofča" nebyly ojedinělé.

Vlastně jsem ani nevnímala všechny ty informace, co tam byly naplácané (máme tu například Banshee, které pracují jako servírky a děvky nebo tu máme koně, kterým pod vodou narostou ploutve, kouzelné záchodové prkénko, kterému byla věnována polovina stránky atd...) Občas jsem si říkala, jestli si autorka nedala k psaní láhev vína.

Člověk by si pomyslel, že si tyhle popisy přetrpí na začátku a pak se konečně přesune k ději. Ne! Oni pokračují dál a dál. Překousávat se tím bylo hotové utrpení.

Když už je řeč o samotném ději... Tam nějaký byl? Možná později. Skončila jsem kolem strany 120, protože mi čtení této knihy absolutně nic nedávalo. Dočkala jsem se jen předlouhých zbytečných popisů, Drakeova dětinského uvažování, sem tam něco z hodiny magie a obdivování nesnesitelné Cellestie.

Mimochodem, v jednom popisu (str. 39) jsem našla zakončení věty: Jak to tenkrát provedli, netuším ani já sama.
Z er-formy se najednou přechází do ich-formy? To vidím v knize poprvé.

Styl psaní je napodobenina Rowlingové. Je až neuvěřitelné, jak moc se mu snaží podobat. Až na to, že to nefunguje.

Nenašla jsem nic, co by mě nutilo číst dál, hltat stránky a postavy byly všechny na odstřel. Ještě nikdy jsem neviděla tolik uřvaných, hysterických postav v jedné knize. Žádná neměla pořádnou hloubku a po celou dobu mi bylo srdečně jedno, co se s nimi děje.

Mezi dvěma ohni byl takový experimentální guláš, do kterého se házely veškeré ingredience, co kuchaři přišly pod ruku.

Myslím, že příběh měl zůstat jako fanfikce na HP. Ilustrace však byly, společně s obálkou, opravdu povedené. Časem se knihu možná pokusím dočíst, momentálně však na to nemám kapacitu.