Kvety pre Lauru přehled
Táňa Keleová-Vasilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380068/bmid_kvety-pre-lauru-iFl-380068.jpg
4
238
238
Mladí manželia Laura a Ivan vychutnávajú svoje šťastie... až do chvíle, keď zomrie ich sedemročný syn Tomáško. Ich životy a vzťah sú podrobené tej najťažšej skúške. Dokážu ju zvládnuť? Prijať bolesť, ktorú im strata spôsobila, a dať svojmu životu nový zmysel?
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2018 , Ikar (SK)Originální název:
Kvety pre Lauru, 2006
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kvety pre Lauru. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (62)
Přečtená před lety.
U knih většinou nečtu anotace- nechávám se překvapit. Tady jsem spíš byla šokovaná ve špatném slova smyslu.
O příběhu: někdy se v životě stane něco nečekaného a hodně smutného, ale časem se s tím nějak musíme smířit. Úplně stejně to má mladá Laura. Měla manžela a malého Tomáška. Jednou se ale stane něco, co si dodnes vyčítá. Jak se vyrovnat se smrtí dítěte a ještě k tomu vlastního? To už musí trochu ošéfovat sám život .
K autorce jsem se dostala tak, že ji někdo zmiňoval v rámci diskuze k jiné knize jiné autorky (H.M.Körnerové), že píše podobným stylem. Nevím. Knihy paní Körnerové mě bavily, přišly mi opravdové, lidské, čtivé, přirozené. Tato kniha taková nebyla. Samozřejmě nemůžu soudit autora podle jedné knihy, ale Květiny pro Lauru mi "nesedly".
Věřím, že někomu, kdo zažil podobnou ztrátu jako hl. hrdinka může kniha pomoct se s tím vyrovnat (a to je dobře), ale mně přišel příběh kostrbatý, umělý a cca od půlky už i trochu nudný a předvídatelný s očekávaným happyendem.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kvety pre Lauru v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 432x |
| ve Čtenářské výzvě | 22x |
| v Doporučených | 18x |
| v Knihotéce | 135x |
| v Chystám se číst | 58x |
| v Chci si koupit | 5x |
Štítky knihy
láska partnerské vztahy tragédie ztráta blízkých
Obvykle nejdřív píšu vlastní komentář, až poté čtu ostatní. Tady jsem to udělala naopak, protože jsem cítila, že "to nebylo úplně ono" a obávala jsem se, že budu při tak vysokém hodnocení jediná...
U prvních asi patnácti stran jsem si říkala, že knihu asi odložím, protože mi nesedl styl - neviditelný externí vypravěč, který popisuje rodiny a situaci mladých manželů jako na přednášce ve škole, chybí v tom jiskra, život... Událost, která stála malého syna život, se omezuje na pár odstavců... V situaci Laury jsem nebyla a nechtěla bych být, psychiku máme každý jinou, může sepnout jakkoliv, ale... souhlasím s názory, že už byl příběh překombinovaný. Nakonec jsem dočetla, ale uspokojení, natož nadšení, necítím.