Kvintet přehled

15.12.2024

Forsythův rukopis je patrný v každé z krátkých povídek, tedy téměř. Jeho nezaměnitelný styl dává příběhům syrovosti a postavám na věrohodnosti, aniž by je zbavil poutavosti. Sic opět lineární dějové linky odvyprávěné většinově technicistním stylem, a přece mě každá z nich dokázala zaujmout, pobavit i poučit. Především snad pobavit, s čímž jsem se u Forsytha zatím asi nesetkala. Veterán zaujal, překvapivý závěr překvapil :-). Zázrak dojal, závěr opět překvapil, a navíc (vzhledem k mé domnělé znalosti Forsythova stylu) překvapivě pobavil (neznamená nutně potěšil). Vlastně mě dostaly závěry všech, vč. Občana, byť zde jsem nejsilněji vnímala Forsythovo tradiční literární pole působnosti. Nejvyšší hodnocení pak dávám příběhu poslednímu, příběhu Šumícího vánku. A to i přesto, že jde o lovestory, ve které milence ani obligátní "smrt nerozdělí". Povídka zjevně také nejvíce rozdělila (a rozčílila) čtenáře, protože tady Forsytha téměř nenajdete. Za což má FF moje sympatie. Na rozdíl např. od Fantoma Manhattanu, kde sice odvážně rovněž zvolil neforsythovské téma, ale napsal jej ve svém známém popisném stylu, což bohužel Fantoma v mých očích prakticky zahubilo.

12.09.2024

Frederick Forsyth, kterého mám jinak velmi rád za jeho schopnost vtáhnout čtenáře do komplexních, dobře konstruovaných příběhů plných zvratů a politických intrik, mě tentokrát trochu zaskočil tímto souborem povídek. Povídky jsou žánrem, kde je autor omezen prostorově a někdy i tematicky, což může být pro spisovatele s Forsythovou zručností v rozvíjení širokých narativů výzvou. A i dobrý spisovatel pohoří na povídkách.

Na začátku jsem se musel trochu prokousat prvním příběhem, který byl nezvykle postaven a odlišný od toho, co obvykle od Forsytha očekávám. Obvykle vím, co mám čekat – pevnou strukturu, jasně definované charaktery a očekávané zvraty, ale "Kvintet" přináší směsici povídek s různým zaměřením, což mělo za následek, že jsem se občas zastavil a přemýšlel, zda knihu vůbec dočíst.

Nicméně, jakmile jsem se přes první povídku dostal, začal jsem si zbytek souboru užívat mnohem více. Příběhy plynuly lépe a já se rychleji nořil do děje. Výjimkou byla povídka "Šumící vánek", která mě zklamala. Forsyth zde přichází s několika nečekanými obraty, které se objevují až ke konci a odchylují se od jeho obvyklého stylu vysvětlování příčin a důsledků, což může působit trochu matoucím dojmem. Závěr této povídky mi připadal jako z "WTF" kategorie.

Číst tento soubor jako první věc od Forsytha, asi bych se k němu nikdy nevrátil. Kvintet tedy doporučuji těm, kteří již Forsytha znají, mají rádi a chtějí "od něj" trochu oddych.