Kým dopadnem přehled

29.10.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno KVĚTEN 2013):

Samantha Kingstonová má všechno, co si může holka na střední škole přát. Jenže se ukáže, že nejen pátky 13. ale i pátky 12. mohou přinést smůlu. Samatha přijde o život kvůli autonehodě a když se probudí, den se opakuje pořád dokola a ona postupně přichází na to, že měla do teď zatemněno před očima a neviděla to, co nyní. Postupně napravuje chyby a snaží se přijít na to, co udělat, aby se ten hrozný den její smrti přestal opakovat.

Tahle kniha mě zaujala už svým námětem. Lauren Oliverovou jsem si jako spisovatelku oblíbila už po přečtení Deliria. Její styl se mi velmi zamlouvá. Dobře se čte a i přesto, že kapitoly jsou v knize opravdu dost dlouhé, utíká to rychle a než se člověk naděje, další kapitola je za ním. Podobnou knihu jsem zatím nečetla, ale mám pocit, že jsem už o něčem takovém někdy slyšela. Možná nějaký podobný film, ale nejsem si tím jistá.

Hlavní hrdinka, z jejíhož pohledu je celá kniha vypravována, mě ze začátku trochu štvala. Jelikož jsem si dost oblíbila Kenta, štvalo mě jak se k němu chová.. A přitom on na ní byl moc milý. Na druhou stranu jsem nějak nepochopila, jak může být kluk jako Rob, nejoblíbenější na škole. Mě nepřišel ani trochu sympatický, ale tak každý na to má jiný pohled že ano.

Hodně se mi líbilo, že každý tzv. ,další' den byl naprosto jiný. Ano, je pravda, že pointa byla dá se říct stejná, ale i tak to bylo fajn. Taky se hezky četlo, jak se Samantha postupně v knize mění k lepšímu. Začíná
si více všímat lidí kolem sebe. Snaží se napravovat špatné věci, které udělala. Musím říct, že v druhé polovině knihy jsem si Sam dost oblíbila. Byla mi hned o dost sympatičtější.

No a co se týče ukončení celého příběhu... to bylo něco. Opravdu jsem nic takového nečekala. Poslední dvě kapitoly byly asi nejlepší. Napětí ve mě rostlo a já jen otáčela stránku za stránkou a chtěla se už konečně dozvědět, jak to dopadne.

Když to všechno shrnu, vyjde mi z toho, že jsem zase vsadila dobře. Tuhle knihu jsem si chtěla moc přečíst.

Chvíle před koncem mě rozhodně nezklamala. Už jsme tu nejspíš párkrát psala, že romány moc nemusím. Na slaďárny moc nejsem, mám radši akci a napětí, ale tenhle román se mi moc líbil. nebylo to nijak přehnaně romantický. Byla tam nějaká zápletka, i když nic extra. Ale i tak se to hezky četlo a bavilo mě to.

10.11.2023

Když si přečteme první kapitolu do osudného okamžiku, tak si říkáme, co asi tak může ta osoba změnit... Podle toho jak se chová spolu se svými kamarádkami, tak má co napravovat. Je tady krásně vidět, nad čím člověk uvažuje, a čeho si všímá když už nemá čas, dle mého určitě k zamyšlení.