Labyrint u Mrtvého ženicha přehled

16.09.2020

Tahle milá knížka vypráví o partě více či méně malých dětí, které si říkají Zrůdičky. Tak trochu nezapadají mezi ostatní děti, ať už svými vlastnostmi, nebo svým nadprůměrným intelektem. Jsou opravdu roztomilé a jako celek jsem si je moc oblíbila, každopádně z kraje mi dalo hodně zabrat, než jsem si je všechny zapamatovala, neboť jich je +-10 (parta průběžně roste) a často jsou v příběhu zmiňovány příjmením. Po chvíli jsem si ale na všechny zvykla, musím říct, že každá Zrůdička měla svou osobnost.

Hlavní zápletka knihy poté spočívá ve faktu, že pod Klášterkem (variace na Žďár nad Sázavou) jsou podzemní chodby plné radonu, který má na starousedlíky pozitivní vliv, co se zdraví týče. Takže třeba člověk, který je na vozíku, díky radonu může zase začít chodit.

Zrůdičky se zapletou do záležitostí místního mafiána, který sužuje obyvatele Klášterka, vyžaduje po nich výpalné, a který si chce katakomby přivlastnit. Není však jediný.
Zrůdičky, které už mají dost neustálého vydírání jejich rodičů se rozhodnou vymahače pana Tomana tak trochu postrašit a zavést je právě do oněch podzemních chodeb. To ale ještě netuší, že ve tmě na ně čeká něco daleko horšího, než pár krys a stará plíseň...

Kniha je členěna do spousty kapitol, v jejich názvu se obvykle dozvíme, které části skupiny se týkají. Některé jsou dokonce i z pohledu protistrany, což děj výborně oživuje.

Jak už jsem říkala, postav je tam opravdu kvantum, když připočítám i rodiče všech dětí, takže není vždy úplně snadné se zorientovat kdo je kdo a kde se zrovna nachází.

Příběh ubíhá rychle, celý děj se vlastně odehraje během pouhých pár dnů. Po jeho přečtení jsem dostala chuť prozkoumat, zda Žďár skutečně má takové podzemí, protože je v knize opravdu moc hezky vykreslené.