Lampy navečer přehled
Alexandr Alexandrovič Blok
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/228541/bmid_lampy-navecer-228541.jpg
4
3
3
Výbor z veršů největšího básníka ruského symbolismu, který se vyvíjel od mlhavých linií plných tušení a víry v Lásku, Krásu a Moudrost k romantické desiluzívní a groteskní vizí světa týchž hodnot a který Říjnovou revoluci přijal jako očistnou bouři, již očekával. Výbor zahrnuje různé básně z jeho tvorby, je však orientován zejména na poezii milostnou (výbor byl dělán, jak přiznává ediční poznámka, na základě subjektivního vkusu a intimního vztahu překladatele k některým autorovým básním).... celý text
Poezie
Vydáno: 1971 , Československý spisovatelOriginální název:
Stichotvorenija i poemy, 1961
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Lampy navečer. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Lampy navečer v seznamech
| v Přečtených | 4x |
| v Knihotéce | 9x |
| v Chystám se číst | 2x |
| v Chci si koupit | 2x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1976 |  Pieseň lásky |
| 1987 |  Na křídlech revoluce |
| 1980 | Verše o krásné dámě |
| 1980 |  Zlato v azuru |
| 1949 | Dvanáct |
V tomhle výboru z díla objevíte lyriku, mystiku, lásku, ale i revoluci. Vše staré už přes sto let. A přesto živé. A nabízející paralely, neboť Blok byl svého času (za carského Ruska) vyhledávaným poetou, který se četl. Semlela ho až revoluce, ta velká říjnová (ze začátku listopadu), ovšem Blok s revolucí už koketoval v té předešlé z roku 1905. Revolucionář ovšem nebyl, byl básník… Vrcholem jeho tvorby je bezesporu poéma Dvanáct. Kdyby nic jiného, tohle si vychutnáte, je to mix vzniklý „přisátím verše k ...hranám revoluční ruské současnosti let 1917, 1918: urbanistické krajině, častušce, městské romanci, revolučnímu heslu, církevnímu chorálu, cikánské melodii, pouličním monologům a dialogům, lidovému jazyku i měšťácké frázi…“ (Z doslovu Lamp navečer).
Přirovnal bych ji k písním Bertolda Brechta, pokud vám to nic neříká, tak tedy k Písni zapadáku (tak to vidíš Máňo, přece jsme tě lízli…), staré ruské baladě z podsvětí Murka (Máňa), kterou otextoval Géza Včelička (1901–1966, vlastním jménem Antonín Eduard Včelička - pseudonym si dal podle nizozemských povstalců geuzů), vlastně ji přebásnil. V poémě Dvanáct se zamordovaná lehká holka jmenuje Káťa:
Na tvé bílé šíji, Káťo,
vidím čárku, čerstvý šrám.
Pod tvým bílým ňadrem, Káťo,
rána je, kdo vbod ji tam?
V prádle z krajek chodívala -
no choď si, jen si dej!
S oficíry užívala -
jen si užij, užívej!
Marně se Káťuška snaží zachránit, že se teď miluje s gardisty…
Čokoládu jenom žrala,
šatila ses podle mód,
s junkerem ses tahávala -
a teď je ti voják vhod?
Část poémy Dvanáct zhudebnil Jaromír Nohavica. Po přečtení ho okamžitě okouzlila! Není divu.
Horší to bylo s revoluční vládou. Blok upadl v nemilost a byl označen za zrádce revoluce. Ve finále jeho balady se totiž nezjevuje dvanácti revolucionářům Lenin, ale Kristus. Kristus jako spása, podobně jako v Bratřích Karamazových (Dostojevskij), kde Kristus líbá v závěrečné scéně vyschlá ústa nemilosrdného inkvizitora. Proč Kristus? Hrůzy revoluce dávaly tušit, co bude následovat, jako by se básník ptal, co bude dál? „A co teď? Teď se můžeš jen modlit!“
Než se mohl Blok dočkat odplaty, zemřel zcela vyčerpaný na infarkt.
Blok sám popsal svou dobu v dopisech souputníkovi básníkovi Bělému: podle něj oba patří mezi „děti strašných let Ruska“.― Jeho osud básníka žijícího za revoluce se podobá našemu Konstantinu Biebelovi…
Zas jde dvanáct – na řemeni
pušky. Skřípou kročeje.
Jenom vrahu vůbec není
vidět do obličeje…
Leť, buržuji, vrabečku.
Vypiju si krvičku
za tlusťounkou,
za hebounkou
černobrvou Kátičku…
Ech, ta chandra -