Lazar a píseň přehled
Josef Kainar
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458779/bmid_lazar-a-pisen-PND-458779.jpg
4
48
48
Biblická inspirace se sice v titulní básni objevuje v podobě vzkříšení lidského jedince, ten je však až příliš vzdálen své původní podobě. Lazar v podání Josefa Kainara je člověkem až nenávistným, vyvolávajícím skepsi a nedůvěru. Oproti němu pak ostrém kontrastu stojí píseň, vzbuzující víru a naději. Z tohoto základního protikladu se pak odvíjejí i další básně, jež jsou založeny na vnitřně prožívaných situacích, a ve tvaru příběhů, monologů a zpovědí jednotlivců se soustředí na kritické okamžiky spirituálních krizí. I proto je možné sbírku chápat jako pokus o vyjádření dramatických stránek všedního života, svým jazykem a stylem zároveň přibližující osudy bytostí, které svádějí permanentní souboj s existenciální tíhou, pod níž zdánlivě klesají, ve skutečnosti se však nevzdávají a znovu nalézají odhodlání utkat se s jakoukoli životní nepřízní i překážkou.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Lazar a píseň. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (8)
„Možná, že je toho zapotřebí,
aby traktor zdrtil
celý pole.
Aby z hlíny nezůstalo
zrnko na zrnku.
Aby cvrček nepřežil
a pokolení pýru
bylo donucený hledat slunce poznovu,
a ještě marněji.“
Já mám zmiňovanou Černou vodu (stejně jako Černou káru – od stejného autora, ale z jiné sbírky) spojenou se Zuzanou Navarovou. Tak či onak, opakovaná zhudebnění dokladují, jak dobře rytmické a zároveň dobře sdělné Kainarovy verše jsou.
Lazar a píseň ale nejsou pro mě zrovna tou nejlepší ukázkou Kainarovy tvorby, moc mi neseděla ta doslovnost (byla tam taková vypravěčskost, příběhovost, epická baladičnost nebo jak to říct nejlépe, kterou si s Kainarem nějak nespojuju), ta se mi zdála (podle mého velmi nepoučeného pocitu, nejsem na Kainara odborník, to ani náhodou) být na úkor jeho obvyklé poetiky.
I když třeba zrovna ta Černá voda je skvělý kousek!
Po hluboký vodě,
po černý hlubině
utržený kvítí
pryč ode mne plyne.
Že nebylo nikdy
lásky mezi náma,
voda si to kvítí
sama zutrhala.
Zpívá Lucie Vondráčková, ale málokdo ví, že text (Černá voda) pochází z pera Josefa Kainara a ze sbírky Lazar a píseň. Na kráse této knihy se podepsaly i černobílé fotografie Jana Paříka a grafická úprava Oldřicha Hlavsy, který dlouhá léta upravoval základní řadu Klubu přátel poezie. Jsou to perly každé knihovny. (Ten můj Lazar a píseň je už móóc opotřebovaný...)
S láskou bývá trápení, kterému neunikl ani Kainar. Nešťastně se zamiloval do své spolužačky, a když jeho city neopětovala, pokusil se ukončit svůj život. 5. května 1934 se po odchodu ze školy střelil do levého boku bubínkovým revolverem, který měl od kamaráda v úschově. Když zjistil, že stále žije, došel sám k lékaři, který ho poslal do nemocnice, kde mu vyoperovali kulku..
Všednodenní jazyk obyčejných lidí přibližuje tuto poezii všem čtenářům. Kainar si na nic nehraje, netváří se jako svrchovaný estét a dokáže vyjádřit jak okouzlení, tak životní starosti a utrpení. Jeho verše jsou úderné jako slova starých blues. Musíme se zamyslet sami nad sebou.
Pan Lazar chodí po městě,
nahlédá do kočárků:
Děťátko, růže,
jak je mi tě líto!
Všechny nás veze jiný kočárek.
Ten, který peřinky má plné popela
a věčně hoří…
Oblíbená báseň: Kocourek.
Česká klasika. Kainara stále milujeme a jeho básně si zpíváme!
Související novinky (1)
Nové eknihy zdarma (květen)
05.05.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Lazar a píseň v seznamech
| v Přečtených | 79x |
| ve Čtenářské výzvě | 10x |
| v Doporučených | 4x |
| v Knihotéce | 42x |
| v Chystám se číst | 18x |
| v Chci si koupit | 2x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 2005 |  Nevídáno - neslýcháno |
| 1960 |  Lazar a píseň |
| 1967 | Nové mythy |
| 2007 | Básně |
| 1966 | Moje blues |
Přečteno rychle, nevsáklo se, ale ze vší poezie, která mě poslední dobou nezaujala, takhle byla nejzajímavější.
*
Pes
Takový pes když vyjde za město,
celej se vyjeví.
No taky panebože!
Ty modrý nebesa, jeden se nedoštěká,
a jenom jemně,
řídce zadrátovaný,
a holý hlíny, že ji nevyhrabeš,
kdybys měl pracek vosumdesát vosum,
a nejvýš předvčírem tu trajdal starý králík,
tak stařičký, že ohrnoval no
nad celým světem
včetně potkanů.
Tu nejsou vozidla a jiný tichý stvůry,
co nekoušou,
jen drtějí a sviští,
tu nejsou lesy nohavic a lýtek,
co pochodují jako v Šekspírovi
v tý scéně, kdy se Makbet jenom diví.
Takový městský pes když vyjde za město,
zešílí vlastně, celej, s chlupama.
A po celý pak další jeho žití,
když ho poškrábete trochu za ušima
a když mu hodíte pár uňahňaných slov,
abyse našli voddanost
v těch smaragdových zracích --
co, vy si ještě myslíte,
že máte doma psa?