Led přehled

dnes

Na první pohled by se mohlo zdát, že je Led především dobrodružným románem verneovského střihu plným Teslových vynálezů a okořeněným spoustou spiknutí, protispiknutí a frenetické akce. Na to vše samozřejmě také dojde, ale rozhodně to není stěžejní náplní knihy. Tou jsou především dialogy prodchnuté myšlenkami polského filosofa Tadeusze Kotarbińského, což často z textu dělá spíše filozofický traktát. Když k tomu přičtu styl vyprávění využívající přechod z ich-formy do er-formy a ještě do středního rodu, který působí značně odosobňujícím dojmem, a neskutečné množství rusismů a autorem vymyšlených nových slov a termínů, můžu říci, že se Led nečte zrovna lehce.

Dukajův Led je typickým příkladem přesahu mimo fantastiku takže dokáže uspokojit i náročnější čtenáře. A to především svou vícevrstevností, neboť nabízí nejen zajímavý příběh a originální svět, ale také spoustu úvah o historii, politologii, náboženství, filozofii a etice. Ovšem musíte být trpěliví a dát mu čas.

26.05.2024

Siahla som po knihe, od ktorej som očakávala brutálne prepracovanú alternatívnu históriu a to som aj dostala. No dej samotný je niekde v pozadí. Hlavný hrdina, študent a flákač v jednej osobe, tu prevažnú časť svojej cesty životom (a neskôr aj počas cestovania transsibírskou magistrálou) len filozofuje a vyjadruje svoje myšlienky; celé mi to pripadalo ako rozsiahla dumka o spoločnosti, histórii a realite, či logike v štýle ruských spisovateľských tradícií. Stále sa tu vyjadrujú snobi a vyššie vrstvy, intelektuáli, agenti a podnikatelia, študenti a občas aj nejaký ten chudák. Napr. hlavná postava dlho o sebe hovorí v tretej osobe (oblieklo sa, vyšlo z miestnosti, zapálilo si cigaretu), takže keď sa už vráti do skutočnosti, oddýchla som si. Z poverenia cárskeho Ministerstva Zimy má ísť za svojim otcom, ktorý sa nejakým spôsobom skontaktoval a komunikuje s bytosťami, ktoré rozširujú zimu po páde Tunguzského meteoritu (1908). Celý svet touto zvláštnou zimou ovplyvnený, odolný kov, ktorý vzdoruje netypickému mrazu od „přítuh“, Teslove vynálezy, svetlo a tma, ktoré sa nesprávajú podľa nám známych fyzikálnych zákonov, „tmětlo“ - toto všetko ma bavilo asi najviac. Zvyšok času som pri čítaní trpela a hlavný hrdina mi neuveriteľne liezol na nervy. Vadilo mi jeho zamýšľanie sa nad svojou neexistenciou a potreba všetko rozoberať. Mám rada svet, ktorý objavujem sama ako čitateľka, ukázaním obrazov, ktoré si ako mozaiku skladám popri pútavom deji, ale nie týmto nudným pseudovedeckým štýlom tak, že sa o ňom niektorá postava siahodlho rozrozpráva.