Legenda o Rovenu přehled

16.01.2023

Už z dětství si pamatuju Brány Skeldalu. Sice jsem na ně v té době byl tenkrát moc mladej, ale neobvyklý svět mě stihl natolik fascinovat, že jsem se do něj po mnoha letech rád vrátil v podobě této knižní série.

Je zajímavé, že hned první díl této tetralogie na to nejde úplně libivou formou. Cestu k němu si čtenář totiž musí vydobýt tak trošku sám. Začátek seznamuje s hlavními postavami, pravda, místy trošku nudí, protože děj se vůbec nehýbe. Pak přijde svět Skeldalu, na který je třeba si trošičku zvyknout. Hlavně na samotné dění v něm. Ve druhé části knihy se totiž hlavní postavy úplně vytratí a celý ten knižní koncept se převrátí směrem, že čtenář neví, co si o tom myslet.

Ke konci knihy se ale začíná pomalu rodit i samotný děj a i v tu chvíli kniha začíná opravdu bavit. Jenže v tom samotném momentě jste na konci knihy a tak nezbývá, než celý knižní svět Skeldalu buď zavrhnout pro svojí nevybíravou nepřístupnost čtenářovi a nebo se s chutí pustit do druhého dílu a doufat, že se pojede v podobném duchu jako zde, ve finále. Pro jeho originalitu a místy i povedený vtip jsem zhodnotil, že si to zaslouží a tak se k němu v budoucnu rád vrátím.