Legie prokletých přehled
Sven Hassel (p)
Legie prokletých série
1. díl >
Osudy malé skupiny příslušníků Hitlerova tankového pluku odehrávajícího se uprostřed pekla východní fronty, kde lidskost a čest přehlušil řev tanků a bojových letadel, zvuk hvízdajících kulek, zoufalý křik umírajících a vše ovládla nesmírná touha přežít... V obnoveném Československém spisovateli vydání první.
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2016 , Český spisovatel , Československý spisovatelOriginální název:
De Fordømtes Legion, 1953
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Legie prokletých. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (30)
Z počátku je tato kniha psána tak trochu ve stylu našeho vojáka Švejka, ale s postupem času, se humor téměř vytratí a z příběhu se stává skutečný válečný román. Nikdo nechce do války, nikdo nechce umírat za Hitlera. Ale je to opravdu pravda? Kladu si otázku, jak bych se zachovala já, kdybych měla jít do války. Ne bránit svojí zem, ale naopak agresivně útočit a zabíjet lidi na cizím území. Ne, nevěřím, tito lidé nejsou pouhými oběťmi války. To až na konci, když byla válka prohraná, tak to každý tvrdil. Z tohoto důvodu pro mě bylo složité nějak se vcítit do osudů těchto lidí. I když na živu nezůstal téměř nikdo, mně to bylo tak nějak lhostejné. Audiokniha je načtena velmi dobře a načetl ji pan Vaclav Knop.
Určitě neupírám autorovi, že prožil peklo. Ale nechápu, proč to peklo v knize "přikrášluje" až do absurdna. Zřejmé je to zvláště v úvodu, kdy např. v jednom odstavci (popis výcviku) píše, že měli z dlaní cáry masa (dokonce jim z nich visely), a hned o kus dál, že museli cídit a čistit zbraně xkrát za den. To se ale s cáry masa místo dlaní moc nedá, že. A je tam ještě pár dalších věcí, které nezní moc uvěřitelně a autor zjevně skutečnost ještě náležitě "přikrášlil".
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Legie prokletých v seznamech
v Právě čtených | 4x |
v Přečtených | 272x |
ve Čtenářské výzvě | 18x |
v Doporučených | 13x |
v Knihotéce | 126x |
v Chystám se číst | 45x |
v Chci si koupit | 16x |
Štítky knihy
válečné rományAutorovy další knížky
2002 | Legie prokletých |
2005 | Generál SS |
2008 | Gestapo |
2010 | Kola hrůzy |
2003 | Komisař |
Černí baroni/Švejk v (dánsko)německém podání, okořeněno některými příspěvky tohoto národa naší civilizaci: zdokonalenými koncentračními tábory a nejkrvavější válkou v dějinách. Psáno jednoduchým dokumentárním stylem, ovšem v krátkých válečných epizodách je čtenář víc a víc utvrzován v protiválečné náladě a v nesmyslnosti zdánlivě velkolepých bitevních masakrů. Při podobné četbě mi pravidelně naskakuje jeden citát, zapomněl jsem od koho:
Ve válce se vzájemně zabíjejí lidé, kteří se neznají a nic proti sobě nemají, ve jménu lidí, kteří se velmi dobře znají, ti ale proti sobě nebojují a nezabíjejí se.
80 % (zatím 181 hodnocení se průměrem 85 %).
…
Než jsme opustili Charkov navždy, naši technici ho naprosto zničili. Charkov byl veliké město; rozkládal se na ploše veliké stejně jako Kodaň a při vypuknutí války měl dobrých osm set padesát tisíc obyvatel. Charkov byl jedním z nejpůvabnějších měst v Sovětském svazu a měl to samé renomé jako Moskva nebo Oděsa.
Tři sta tisíc jeho obyvatel bylo zabito. Generál Zeitzler napsal do denního hlášení hrdě: Zničeno beze zbytku.