Let osamělého ptáka přehled

28.06.2020

Válečně-dobrodružný román Pavla Hejcmana, vyprávějící osudy česko-polského emigranta do USA Stanislava Píseckého, žijícího pod jménem Stanley Sandy. Přesto že má kniha kolem 300 stran, obsáhne Stanleyho život od předvečera 1.SV až ke sklonku 2.SV a že je to vyprávění vpravdě dobrodružné. Stanley na počátku zběhne z loďstva R-U, aby se v barvách americké armády stal strážcem Panamského průplavu, kde se potkává s ruským emigrantem, žijícím pod jménem Constantin Trent. Koloběh dobrodružství se rozjíždí a Stanley pozná úskalí skutečné i prodejné lásky, stane se špionem jak v japonských, tak německých, ale i amerických službách. Mimo jiné se účastní Španělské občanské války, či je po čtyři roky vězněn a mučen Gestapem, jehož záměr je získat tajemný vynález od jeho přítele Constantina Trenta, který zapříčinil zkázu vzducholodi Hindenburg. Na jeden život až moc dobrodružství? Možná, ale když se toho chopí Pavel Hejcman, vše dohromady skvěle sedí a dává smysl. Dobrodružné akční pasáže střídají ty válečné, leckdy až bolestně brutální v okamžicích popisujících praktiky nacistických bachařů. K tomu všemu je Stanley až neuvěřitelný smolař. Co mě na knihách Pavla Hejcmana nejvíc přitahuje je atmosféra, nebo prostě ten pocit z napsaných slov, který zároveň děsí a zároveň zahřeje u srdce. Dýchnul na mne duch starých meziválečných dobrodružných románů smíchaný s naléhavostí a ozvěnou války. Nejintenzivněji jsem to cítil už když jsem vloni četl knihu Sbohem moře, sbohem oceány. Těžko se ten pocit vysvětluje, ale jen málo autorů to u mne dokázalo vyvolat. Let osamělého ptáka je výtečná kniha, plná dobrodružné akce, které nedochází dech ani v relativně klidových pasážích. Rozhodně se k ní ještě v budoucnu vrátím, stejně jako k dalším knihám Pavla Hejcmana.

Když jsem knihu začala číst, tak jsem se do ní musela, tak trochu nutit. Přišla mi moc chlapská a vlastně ji tak pořád vnímám, ale musím uznat, že se do ní čtenář postupně úplně zažere. Byly okamžiky, kdy mi po přečtení bylo opravdu úzko. V příběhu nejsou popisovány žádné násilnosti do detailu, přesto navodil pocit bezradnosti, strachu a naděje. Nelituji, že jsem s ní trávila čas. Taky podruhé číst nebudu, ale ne proto, že by mi zato nestála, ale proto, že knih je tak moc, že není čas číst je dvakrát.....to už musí být opravdová láska.
Ukázka: Stanley Sandy, napůl Čech a napůl Polák Stanislav Písecký, zůstal v New Yorku už v šestnáctém roce na začátku války. Jako chlapec se přihlásil dobrovolně k rakouské obchodní maríně, ale neměl mnoho času poznat ten obrovský nádherný svět, který si vysnil, protože při první dálkové plavbě, ještě dříve než Amerika vstoupila do války, zběhl a zůstal ve Státech. Když válka skončila přihlásil se do školy pro navigační důstojníky obchodního loďstva a dveře k úspěchu se mu otevřely dokořán. Ale nakonec skončil před dvěma lety tady v Panamě ve strážním oddílu amerického válečného námořnictva, složeného z dobrovolníků a zatracenců ze všech koutů světa.