Letecké příběhy, jak je psal život přehled
Ladislav Vejvoda
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/110092/bmid_letecke-pribehy-jak-je-psal-zivot-tK2-110092.jpg
4
4
4
Kniha přináší pestré příběhy z leteckého provozu vojenských letounů, jak je autor za čtyři desítky let prožil nebo o nich slyšel.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Letecké příběhy, jak je psal život. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Letecké příběhy, jak je psal život v seznamech
| v Přečtených | 7x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 3x |
| v Chci si koupit | 3x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 2009 |  Větroně v Československu a České republice od r. 1945 |
| 2010 |  Letecké příběhy, jak je psal život |
| 2009 | Bezmotorová letadla v Československu 1918 - 1939 |
| 2010 | Na křídlech větru: Historie bezmotorového létání v Československu 1918-1952 |
| 2012 | Povídky a zajímavosti Třeboňska |
Achjo, jak bych to tak... Příběhy jsou opravdu takové, jak je psal život. Takže zajímavé i zajímavé méně (zejména pro člověka, který v té době nežil a neprošel těmi místy a nepoznal jmenované lidi). O to nic, s tím takovéhle knihy čtu, takže to je v pohodě.
Ale co tu knihu příšerně kazí, jsou chyby, jak pravopisné, tak grafické kopance. Nezřídka člověk najde pomlčkou rozdělené slovo uprostřed řádku. Prostě... fakt mě mrzí, že to musím napsat, ale tohle je dlouhodobý nešvar Světa křídel, který jejich knížkám dost škodí. Knížky zkrátka nejsou jen kus papíru k zachycení příhod a odborných znalostí, knížky by taky měly být kus umění. A pokažená forma to umění prostě sráží. Mně osobně navíc požitek ze čtení dost kazil autorův (nebo editorův, napadá mě?) zlozvyk dávat spoustu lehce hovorových výrazů do "uvozovek" a zejména jeho zvyk končit klidně 2/3 všech vět v odstavci vykřičníkem. Vím, je těžké krotit starší a možná už trošku svéhlavé autory, kteří takhle psali přece vždycky... ale tenhle styl mi fakt nepřijde moc čtenářsky příjemný. Působí to afektovaně, nepříjemně, a já se přistihla, že jsem takovými odstavci proletěla. Jako by mě ty vykřičníky zrychlovaly a já už chtěla být pryč. Což je škoda - právě ty zavykřičníkované části byly obvykle nejzajímavější a nejdramatičtější.
Autor přitom vyprávět a psát umí. Je to fakt škoda - kdyby u téhle knihy úřadoval dobrý korektor a dobrý editor, který by text jen lehounce učesal, byla by to hodnotná a také krásná kniha. Takhle je jen hodnotná, ale to mi na dobrý hodnocení bohužel nestačí.