Čarodějovy hodiny přehled
John Bellairs
Lewis Barnavelt série
1. díl >
Lewis Barnavelt je sirotek. Když přijde za svým strýcem Jonathanem, očekává, že se setká s obyčejným člověkem. Ale není tomu tak. Strýček Jonathan a jeho sousedka, paní Zimmermannová, jsou čarodějové! Lewis je nadšený. Nejprve pozorně sleduje, jak oba kouzlí. Pak začne experimentovat sám a nevědomky vzkřísí bývalého majitele domu: ženu jménem Serenna Izardová. Zdá se, že Serenna a její manžel zazdili do stěn domu hodiny: hodiny, které by mohly zničit lidstvo. A jen Barnavelt je může zastavit.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , King CoolOriginální název:
The House with a Clock in Its Walls, 1973
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Čarodějovy hodiny. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (20)
všechny komentářeSouvisející novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Čarodějovy hodiny v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 94x |
ve Čtenářské výzvě | 16x |
v Doporučených | 4x |
v Knihotéce | 66x |
v Chystám se číst | 37x |
v Chci si koupit | 11x |
To je tak podivně infantilně psaná kniha, že bych ji s váháním dala přečíst maximálně osmiletému synovi, ale tak nějak s pocitem, že tohle je možná pro předškoláky... Osmiletému dítěti by se ještě mohla líbit, kdyby nebyla spousta hezčích knih. Kniha je totiž tak podivně vyprávěna, postavy jsou tam nelogické, povrchní a zkostnatělé, takové šablonovité... Často jsem měla pocit, že ten příběh psalo osmileté dítě, dokonce jsem se teď šla ujistit, že tomu tak nebylo. Ne, nebylo, autorovi v době vydání bylo 35. Ale ten příběh a jeho podání tomu fakt neodpovídá... Třeba kdž dítě přijde o rodiče a dozví se, že pojede ke strýčkovi. "Tak fajn." Žádná emoce, nic... No prostě fakt divné. Je to škoda, nápad byl dobrý. Další díly však klidně oželím. To je tak podivně infantilně psaná kniha, že bych ji s váháním dala přečíst maximálně osmiletému synovi, ale tak nějak s pocitem, že tohle je možná pro předškoláky... Osmiletému dítěti by se ještě mohla líbit, kdyby nebyla spousta hezčích knih. Kniha je totiž tak podivně vyprávěna, postavy jsou tam nelogické, povrchní a zkostnatělé, takové šablonovité... Často jsem měla pocit, že ten příběh psalo osmileté dítě, dokonce jsem se teď šla ujistit, že tomu tak nebylo. Ne, nebylo, autorovi v době vydání bylo 35. Ale ten příběh a jeho podání tomu fakt neodpovídá... Třeba kdž dítě přijde o rodiče a dozví se, že pojede ke strýčkovi. "Tak fajn." Žádná emoce, nic... No prostě fakt divné. Je to škoda, nápad byl dobrý. Další díly však klidně oželím, a to i přes to, že dětské knihy čtu ráda.