Lidé stateční a ti druzí přehled

Četl jsem jako kluk.
Čtivá dobrodružná knížka ale v žádném případě literatura faktu.

20.10.2018

Ke knize jsem se dostala díky svému otci, když jsem dnes na půdě zas prohrabávala knihovnu a chtěla najít něco, co by mě přiblížilo k dědovi a jeho práci v odboji. Protože prostě nepochopím, jak se mohli tito lidé nebát, když už věděli, že za sebemenší prohřešek je provaz nejen pro ně, ale i pro celou rodinu. Děda měl doma tříletého, téměř vymodleného syna(mého tátu), který se jemu a babičce narodil po mnoha peripetiích. A přesto do toho šel- vlastně šli- všichni jeho kamarádi měli rodiny .A nebáli se. Dnes už se ví, kdo je udal. A já možná až dnes pochopila to, že mu děda a ostatní prý odpustili. Bydlel nedaleko od nás a koukal na to, jak vyrůstají vnuci těch, které udal. Až po tátově větě- víš jak strašně je na gestapu týrali? Málokdo to vydržel. Celý život jsem se s ním dohadovala, že ten udavač byl srab- ale dnes ... dnes už se nedohaduji. Vlastně obdivuji i ty, co nevydrželi a asi v bolestech a strachu o rodinu promluvili- kdoví, jak bych se zachovala já. Já, kterou rozhodí i bolavý zub bych určitě nevydržela to týrání, když by mi zuby vytloukly a to už nemluvím o ostatních nejen fyzických , ale hlavně psychických formách výslechu. Obdivuji všechny, co se do odboje s prvotním čistým svědomím dali a pomáhali. Obdivuji všechny a děkuji jim všem, dělali to pro nás. Jestlipak je v řadách našich současných politiků někdo, kdo je těm našim dědům podobný? Kdo nezištně bude bojovat za to, aby naše zem, Česká republika mohla stát se vztyčenou hlavou mezi ostatními okolními zeměmi???