Lidé v tógách přehled

14.06.2021

Pan Neff napsal tuto novelu ve svých 25 letech a odráží v ní dobové názory na výchovu dívek a vztahy mezi muži a ženami. Úplně jsem z některých dialogů slyšela promlouvat Raoula Schránila. Celkem zajímavá zápletka, při níž se odkrývá, kdo a proč jde po Subriovi a chce jeho smrt. Nechybí ani bitky s loupežníky a zápasy v aréně. Líbilo se mi vykreslení atmosféry pompejských vilek.
"Vím o tobě všechno," pokračuje Pupilla klidně. "Nevyčítám ti, že jsi podlehl té ženě. Takové věci, žárlivost a jiné nesmysly, jsem dávno překonala. Vím, že dříve než se muž připoutá k jedné ženě, musí poznat i takový typ měkké samice, která na něho neobyčejně působí, ale která se mu za chvíli přejí jako přeslazené cukroví. Proto jsem se nedivila, když jsem uslyšela, co provádíš. Táta má ovšem staré předsudky a chytal se stropu, ale já patřím k jinému pokolení. Udělali jsme pokroky, co se světového názoru týče, my mladí."
"Jsi hodná, Pupillo, těší mě, že mě máš tak ráda, ale buď trochu rozumná, nesmíš dělat svému otci takové starosti, on si to nezaslouží. Tak to je dobře, jen plač, Pupillo, nemohu tě mít rád, ale dobrého kamaráda ve mně neztratíš nikdy."