Lidi jsou idioti a já to můžu dokázat přehled

19.01.2023

Jedna z knih o osobním rozvoji, která může být někomu i k užitku a svým „hulvátstvím“ někoho vybudit k větším a lepším výkonům. Já k ní mám ale poměrně dost výhrad.
První z nich je stejná pro všechny americké knihy osobního rozvoje - proč tam, kde by stačilo vydat článek na A4 je popsáno 200 stran? Tak ano, vím proč, protože za A4 si barák nekoupíš…
Nijak mě neuráží název knihy, má vyniknout mezi ostatními v zavalených poličkách knihkupectví, tak proč ne. I základní nosná myšlenka (pozor – spoiler!) – proč jsme vlastně všichni idioti - má svou logiku a rozhodně jí nepopírám, i já se k těmto idiotům řadím. Většina z nás dobře ví, co a jak dělat, abychom se měli líp, ale prostě ty věci neděláme, protože jsme na to líní. Takže zvedněte zadky a něco dělejte. Ale tím pro mne přínos knihy tak nějak končí.
Do ruky se mi dostal bazarový kousek s překladem z roku 2014 a některé výrazy jako „výlev“ a „špílec“ mi nedají spát dodnes, protože jsem je prostě v souvislosti s textem nějak nepobrala.
A co mi ještě dost vadilo:
• Autorova hláška „váš názor mě nezajímá, není pro mě důležitý“
• Po pěti týdnech tréninku se autor stal úžasným profesionálním řečníkem a od té doby řeční na témata, o kterých dosud nevěděl ani „ň“ lépe než ti, kteří se tomu věnují dvacet let, pozoruhodné.
• Poučí vás o vhodném oblečení, ale sám je na fotkách v saku s květinami a lebkami, na prstu maxi-prsten s motýlem
• Poradí vám i v oblasti přátelství a komunikace, ale jeho nejlepší přítel je buldoček
• Můžete jej požádat i o radu ve vztazích, ale pokud mu žena řekne, že nosí raději tenisky než botky Manolo Blahnik, tím se u něj definitivně odepsala
• Musíte si všechno naplánovat, pak už jsou to jen samá pozitiva a sociální jistoty … tak já (i vzhledem k jistým životním zkušenostem) vyznávám spíš postoj „chcete-li rozesmát Boha, řekněte mu o svých plánech“. Něco prostě nenaplánujete ani když se na hlavu postavíte, nemoc svojí nebo v rodině, třeba i tu pitomou válku na Ukrajině
• A nakonec věty, které mě vážně zaujaly a kterými si autor tak nějak střílí do vlastních řad 1) „kdo neumí, koučuje“ a 2) „neblábolte jenom proto, že se rádi posloucháte“ – pravil proslulý kouč a řečník
Váhám mezi 2-3 *

27.03.2019

Dvě hvězdičky za vtipné pasáže, které výmluvně ukazovaly, jak se v řadě situací skutečně většina lidí chová "jako idiot" . Pobavily mě a souhlasně jsem kývala. Nutno však přiznat, že to je asi tak všechno. I když jsem to čekala, kniha nepřináší vůbec nic objevného, jde jen o přežvýkání stokrát omletých frází, jen tentokrát v trochu "drsnějším" kabátku od Wingeta, který "se s tím teda nepáře".
Vadil mi ten trochu lobotomický americký styl à la: "Sedněte si. Sedněte si právě teď. Zamyslete se. Vezměte si papír a tužku. Na papír napište všechno, čeho byste chtěli dosáhnout. Udělejte to hned. Pročtěte si body. Jak se cítíte?" Možná je to jen můj osobní problém, ale tenhle způsob, kdy si všechno pěkně sepíšeme na papírek, případně si vyrobíme graf, pokreslíme zvýrazňovači a najednou nám všechno začne dávat smysl, mi vůbec nesedí. V tomto duchu je koncipována celá kniha a musím říct, že mi to dost lezlo krkem.
Líbí se mi, že se autor nepovyšuje nad čtenáře a popisuje své mnohé životní karamboly a "idiotské chování". Líbí se mi jasná označení a v mnoha ohledech ošklivá a nepřikrášlená pravda. Ale na druhou stranu je třeba říct, že Winget je ve své knize zaměřen extrémně materiálně. Peníze pro něj znamenají úspěch a automatické štěstí. Duchovnějších poloh se v knize moc nedočkáme. Škoda, možná by z toho vylezlo něco zajímavého.
Musím se přiznat, že při čtení knihy mi nejednou vytanulo na mysl, čím by se dnes asi autor živil, kdyby lidé neplatili nejrůznější kouče a podobné autory za to, aby jim připomínali ty nejbanálnější skutečnosti a radili, že je výhodnější "nebýt idiot". Tato kniha byla mým dalším pokusem vniknout do motivační literatury, a opět se nevydařil, i když to nebylo tak bolestné jako u některých jiných knih. Asi to skutečně není můj šálek čaje, nicméně kvituji, že je Winget alespoň vtipný a nebojí se některé věci pojmenovat pravými jmény. Za mě tedy 2,5.