Lidožrouti z Kumaonu přehled

06.04.2021

Tuhle nestárnoucí útlou knihu se zajímvou obálkou jsem poprvé četl někdy ve čtvrté třídě, tedy před 35 lety, když jsem ji sebral otci z knihovničky. A taky jsem ji tam někde ztratil. Naštěstí jsem ji zase sehnal nedávno, doplnil otcovu i svoji knihovnu a oprášil si staré vzpomínky. Kniha je psaná neuvěřitelně napínavě, zvláště když si člověk uvědomí, že jsou to autentické vzpomínky lovce, a jakkoli nemám zbytečné zabíjení zvířat rád, je třeba na příběh pohlédnout prizmatem doby, kdy v Indii žilo asi 50 tisíc tygrů, a někteří z nich doslova po desítkách masakrovali vesničany. Nikdo asi netušil, že o století později s rozvojem techniky a zbraní už budou na pokraji vyhubení, moc se to tehdy neřešilo. Člověk je roztahovačný přemnožený druh, ale z vyprávění je cítit, že lov tygrů byl velmi vyrovnaný boj a nejednou při něm šlo o život - na jedné straně muž s puškou a proti němu šelma, která z člověka neměla strach. A Corbett nebyl lovec trofejí, nechlubil se počtem zastřelených zvířat, obvykle nevyhledával příležitosti k lovu, převážně jen řešil problém šelem napadajícíh lidi, pokud byl osloven, lovil sám, pěšky. Věděl, že k lidožravosti byli tygři obykle donuceni, většinou přetrvávajícím zraněním, často od člověka. Byl to velký lovec, ale i milovník přírody, ke stáru začal bít na poplach a zasloužil se o vyhlášení několika národních parků.