Linie krásy přehled

24.03.2025

Snobismus, torries a gay sex.
Krása, o které mluví název i recenze, se zjevuje hlavně v podobě architektonických a výtvarných děl či ozdobných předmětů a interiérů, což není úplně to, co já považuji za hodné tak velkého obdivu, tou druhou opěvovanou krásnou věcí jsou potom mužská těla, s čímž se dokážu ztotožnit mnohem líp. (hehe)
Hrozně moc nepříjemných, povrchních a otravných lidí, včetně Nickových milenců, kteří mu absolutně neprojevují žádnou náklonnost kromě toho, že s ním spí. Zdá se, že Nick nemá potřebu, aby ho někdo miloval (a třeba mu to řekl?), prostě existuje po jejich boku (nejdříve po Leově a potom po Waniho) a je šťastný, že ho akceptují, ani se nepozastaví nad tím, že o něm Wani říká věci typu "on je jenom šlapka." Huh? To si je tak jistý sám sebou a svým penisem? Je tak často ostatními ponižovaný, ať už narážkami na jeho nižší třídní původ, homosexualitu, to, že se tak trochu přisral k nim do rodiny a tak podobně, a on si to vůbec nebere k srdci, jako by mu vědomí vlastního intelektu a vkusu dalo moc se dívat na všechny svrchu, a to, co dělají či říkají ho nemohlo nijak ovlivnit. Jiný člověk by se utápěl v sebelítosti, Nick si užívá i urážky.

Pozitivně hodnotím dialogy, ač někdy taky nechutně snobské a přeintelektuální, často byly vystihující a vtipné. (Rozhovory Nicka s Catherine, nebo třeba dělání si srandy z ještě větších snobů Tipperových.) Zároveň byly skvělé i některé Nickovy myšlenkové pochody, například když prozradil Catherine tajemství o svém vztahu s Wanim, a byl zklamaný, když počáteční šok vyprchal, jako by si pořád chtěl udržet svou zajímavost a pohoršlivost, vlastně jí nakonec všechno vykecal, nic si nenechal pro sebe, a ty historky najednou ztratily svoji skandální zajímavost a zdály se skoro nudné.

Za zábavnou jízdu to nepovažuju, je to místy dost zdlouhavé a popisné, na můj vkus autor až moc prostoru věnuje detailnímu rozboru řeči těla, outfitů a průpovídek náhodných konzervativních boháčů na večírcích. Ale něco do sebe to mělo, minimálně vhled do dost specifické komunity ve specifické době.
Kontrast tradic a zavedených pořádků na povrchu s drogami, sexem, nevěrou nebo psychickými problémy pod vrstvou pozlátka.

Takový bohatý Trainspotting. (Kokain místo heroinu a AIDS z gay sexu místo z jehly.)
Jo a někdo na letterboxd to nazval the OG Saltburn, což je taky vystihující.

19.04.2023

Linie krásy je pro mě zvláštní v tom, jak nenásilně spojuje klasický, vytříbený jazyk s často odvrácenou stranou salónního života v 80. letech 20. století. Už samotný vypravěč má v sobě stejný rozpor - přes estetické vnímání, dosažené vzdělání a celkovou citlivost se snadno (a bez vysvětlení) pouští na zakázaná území. I jednotlivé události, poskládané s nedbalou, až fitzeraldovskou elegancí, nemají vodítko ani bližší výklad, prostě jen přicházejí a mizí podobně jako hosté na okázalých večírcích místní smetánky.
Přesto obraz, na který název mimo jiné odkazuje, drží pevně při sobě a všechny protiklady tvoří uvěřitelný celek, stejně nadějný, jako důvodně smutný. Bez konkrétního vyznění ukazuje časově ohraničenou životní etapu, naplněnou hledáním příležitostí a směřující k poznání, jak jsou všechny domnělé jistoty, včetně života, křehké.