Loď přehled
Marek Vácha
...a tak zkouším z paluby zamávat či poslat znamení, že zde jsem. Volám ze svého plavidla po někom, kdo by rozuměl, nakláním se přes palubu a odhazuji do moře lahve se zprávami, ale zdá se, že celý nekonečný svět je pustým oceánem, že zde není nikdo, ke komu by zprávy mohly doputovat. Ostatní lodi planet a flotily galaxií nejsou než bludnými Holanďany, vory bez života, nahodile plovoucí vesmírem. Já, jediný žijící, ve skoro nekonečně a výstředně velkém vesmíru, jsem jediný námořník na palubě Země v tichém a černém moři nebeských hlubin.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Loď. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (9)
Útlá knížka napsaná nádherným jazykem, plně souhlasím s komentářem Máničky178, neuměla bych to lépe vyjádřit. Při čtení se člověku tají dech. Děkuji.
Přiznávám dobrovolně, že básnický styl Marka Orko Váchy v této knize je na mě tak poetický, až je složitý :-) Přitom jsou to krásné myšlenky, krásná podobenství! Hluboce se kořím, že někdo dokáže o "existenci" psát tímto stylem.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Loď v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 77x |
ve Čtenářské výzvě | 7x |
v Doporučených | 7x |
v Knihotéce | 26x |
v Chystám se číst | 25x |
v Chci si koupit | 5x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
vesmír příroda 20.-21. století hledání smyslu života Země (planeta) Bůh a člověk kněží
Autorovy další knížky
2017 | Nevyžádané rady mládeži |
2019 | Česko na křižovatce |
2011 | Modlitba argentinských nocí |
2008 | Místo, na němž stojíš, je posvátná země |
2014 | Neumělcům života |
Orkova meditace nad naší existencí.
Hluboké existenciální zamyšlení velmi krásným poetickým jazykem, plné nádherných obrazů. Touha zjistit, pochopit, poodhalit, dotknout se nedotknutnelného... a v té samé chvíli úžas z toho všeho.
Myslím, že nelze vše vstřebat na první přečtení, ještě se ke knize několikrát vrátím a stejně se nedokážu zastavit nad všemi těmi obrazy (které Orko vetkal do slov a věta které znovu odkázal z toho jednoho Slova) a vždy mi nějaký unikne, ale v tom tkví jejich síla. Mohu se jich snažit dotknout zas a znova, stále nově a jsou nevyčerpatelné. Znamení Slova. Znamení Věčnosti.