Nepříjemnost v klubu Bellona přehled

16.11.2023

„Hrozny a obilí se
nemají nikdy míchat.“
Citát z knihy

Na závěr vysvětlím, abych nepřeskakoval. Hned na začátku knihy paní spisovatelka Dorothy LS lehce podráždila moje chuťové buňky, neboť v klubu se pilo portské víno Cockburn 1886. Tohle teda zrovna doma nemám a obávám se, že by to už bylo dnes spíše k namazání na topinku, ale na letošní svátky mám náhodou speciální reservu od Cockburnu, takže si při pocucávání vinné dobroty na tuto dámu i knihu vzpomenu. V závěru se pak podávalo (stejně jako v knize Můj strýček Oswald) víno Romanée Conti, tentokrát ročník 1908. To se docela divím, protože tento rok ovlivnilo v Burgundsku kvalitu vína špatné počasí. Lepší jak krabicák to ale určitě bylo.
Tak už to u těchto vtipných a stylových detektivek ze staré Anglie bývá. Děj se odvíjí pomalu a krve je zde minimum. Přesto se to krásně čte a četbu si užíváte. Dobře napsané dialogy jsou tu prakticky samozřejmostí.
U citátu jde samozřejmě o současném pití koňaku a whisky. Brrr, to by bylo ráno!

08.02.2023

Četla jsem ji poněkolikáté, líbí se mi, snad pro tu vlídnost, připomenutí hrůz, s nimiž se museli veteráni srovnat, pro ten poklid, s nímž starým mládencům plyne život. A vlastně se mi líbí i to, jak se lidé spolu setkávali. Nejen přátelé, ale i známí, napříč generacemi, povoláními, příjemní i protivové. Prohodili pár slov, někdy víc. To se mi líbí asi ze všeho nejvíc. Setkávání.