Lotos přehled

28.01.2019

Tato knížka, získaná z nádražní knihovny, se rozhodně nečte snadno, alespoň pro mně byla dost těžká, ale rozhodla jsem se dočíst ze dvou důvodů. Jednak má lichý počet stran, tedy se mi hodila do čtenářské výzvy, jednak obsahuje velmi důležitá poselství. Tvoří ji tři novely. V novele Nefritový pás se mladá žena a její manžel smiřují s ženiným těžkým onemocněním ledvin. Každý bojuje sám, prožívá úzkost z možného konce - žena na nemocničním lůžku, muž doma, venku pod okny nemocnice, v práci... Žena navíc prožije duševní otřes, když jednoho dne najde jednu ze spolupacientek v nemocničním pokoji mrtvou. Konec novely je otevřený, ale skýtá naději, že i když vše nebude jako dřív – nemůže být! – život mladé ženy i manželství obou mladých lidí, procházející kvůli nemoci krizí, se podaří zachránit. Tato novela se četla celkem dobře, možná proto, že prostředí a postavy nám mohou být povědomé. Zbylé dvě novely se odehrávají v exotičtějších destinacích, dostaneme se díky nim do širých stepí, na pobřeží oceánu, do krajů s dlouhými a mrazivými zimami. I mentalita obyvatel je jiná, než na jakou jsme zvyklí. To ostatně dobře popisuje i druhá novela, Utopie herce Gurina, jež je příběhem muže středního věku, který se rozejde se svojí manželkou a chce začít nový život v krajině kdesi na Sibiři (alespoň dle popisu, oblast v knize zmiňovaná je prý vymyšlená). Rozjede se za přítelem, aby u něj získal práci a bydlení, ale dlouho v těch končinách nevydrží. Střetává se se světem drsných lidí, takových, jako sama příroda celé oblasti. Novelu vyplňují rozhovory a myšlenky obou hlavních hrdinů, v nichž se dotýkají takových témat, jako je život a životní štěstí, práce, která může být rutinou, způsobem obživy, ale také radostí, láska k ženě a bolest, která může pramenit z nerovného a nenaplněného vztahu stejně jako ze smrtelné nemoci, jíž je milovaná bytost vystavena. V novele se objevují i různé fantazie, jak ostatně napovídá už její název, stále ale lze dobře rozeznat, co se odehrává jen v hlavách hrdinů a co se skutečně dělo. Zcela jinak je tomu v poslední novele s názvem Lotos. Základní osnova příběhu je jednoduchá - syn, uznávaný malíř žijící v Moskvě, přijíždí na Sachalin po dlouhé době navštívit svoji matku, těžce nemocnou a umírající. V příběhu se mísí nekonečné hodiny, které syn prosedí u lůžka matky, pozoruje její dech a její prohlubující se agónii, s dávnými vzpomínkami matky na léta mládí, kdy ztratila prvního manžela a s malým synem na rukou prchala před postupující německou armádou daleko na východ. Se synem se setkáváme i v době, kdy je sám již starý a navštíví po dlouhé době matčin hrob. Zemřelá matka k němu v různých podobách promlouvá. Útržky jednotlivých dějových linií a fantazií se mezi sebou mísí, takže chvílemi jsem si skutečně nebyla jistá, kdo z postav a o čem zrovna mluví. Zvláště závěr knihy ukazuje, že šlo zřejmě, přinejmenším zčásti, o autorův vlastní životní příběh, ale jistotu v tom čtenář nemá. Každopádně to, jak autor popsal umírání, pocity syna - od viny a ošklivosti nad umírajícím starým tělem přes zármutek až po usmíření, uvolnění a krásné prosluněné vzpomínky, myšlenky dalších lidí - lékaře, zdravotní sestry, posledního matčina manžela je asi nejzávažnějším sdělením z celé knihy. Dnes jsme přivykli tomu, že se od smrti - a zejména od umírání - svých blízkých odřízneme zdmi nemocnic či hospiců. Možná, že se tím zčásti ochráníme před bolestí, ale náš život tím nejspíš ztrácí něco ze své plnosti. Vždyť bolest je příznak života... Kniha by si jistě zasloužila více čtenářů. Není to oddechovka ani zábavná četba, to opravdu ne. Ale pro někoho, kdo je na rozcestí a řeší závažné životní otázky je jako stvořená. Zjistíte díky ní třeba, že za sebebláznivější myšlenku se nemusíte stydět, že vše tu už v nějaké podobě bylo, tedy nejste nenormální, ani zbabělí, ani hloupí... někdy stačí vědět, že v tom nejste sami a můžete se posunout dál...