Loupežník přehled

18.12.2024

Jedna z mála Čapkových her, která zastarala. Vztahy, jaké tady panují mezi takhle starou dívkou a jejími rodiči a mezi dívkou a neznámým mladíkem už nijak nerezonují se současností. Samozřejmě Čapek je pořád Čapek a píše svěže a vtipně, umí vystihnout různé lidské typy a dokonce rozsekne scénu vulgarismem u autora zcela nečekaným. A příběh o střetu generací a o tom, že je třeba nepromarnit prchavé a opojné mládí, má pěknou lyrickou a trochu melancholickou atmosféru podobnou Měsíci nad řekou nebo Stříbrnému větru. Ale co je trochu pochybné, je autorovo fandění Loupežníkovi, který tu provádí „home invasion“ – pokud se profesorovi nelíbí, že se cizí týpek zamknul s profesorovou dcerou, která ho zná od včerejška a kterou zjevně ovládá, u nich v domě a odmítá kohokoliv vpustit, jsem na straně profesora.

06.06.2024

Hra uvedená v roce 1920 je jednou z prvních, kterou Čapek napsal. Začal ji psát již v roce 1911, v 21 letech, než ji ale dokončil a uvedl, prožil deprimující první světovou válku a oslavil své 30. narozeniny. Podstatné je to proto, že hra pojednává o střetu generací. Oslavuje drzost, bezprostřednost a energii mládí, proti ustaranosti, usedlosti a majetnictví stáří. Mladý loupežník je vzor rebélie a šarmu, zatímco starý profesor nudného měšťana zaklínajícího se řádem a pravidly. Loupežník se obsazením domu profesora tak trochu sám postaví systému, který je zastoupen profesorem, jeho ženou, poučujícím učitelem, starostou, vojáky. Někteří hubují, další se vztekají, jiní domlouvají. Přesto v něm všichni dotyční muži vidí vzpomínku na nespoutaného hrdinu z beztarostného dětství. A matka zase vzpomínku na chvíli nespoutané lásky, která jinak musela být svázána a potlačena konvencemi a morálním odříkáním.