Lovci kožišin přehled
Helge Marcus Ingstad
Příběh mladého Nora, lovce kožešin v severní Kanadě, na začátku 20. století.... který žije se svým psím spřežením, pár bělochy a místními Indiány v krásné kanadské přírodě.
Literatura naučná Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1965 , OrbisOriginální název:
Pelsjegerliv blandt Nord-Kanadas Indianere
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Lovci kožišin. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (11)


Nenápadný poklad. Ingstad se ve 30.tých letech vzdal advokátské praxe v Norsku a na několik let zmizel na severu Kanady, aby lovil kožešinovou zvěř. Když bylo třeba, postavil chatu, vor nebo most, zabíjel soby a vlky (ale zželelo se mu medvíďat). Se psím spřežením procestoval tundru i lesy, sám, s bílými druhy i s Indiány. Knížka je plná krásných, krutých i humorných momentů. Neskutečný zážitek asi musel absolvovat, když v naprosté pustině s vábničkou na losy přivábil namísto zvířete Indiána s vábničkou na losy, nebo když po putování divočinou narazil na indiánskou vesnici plnou nadržených žen a dívek, protože muži byli už dlouho na lovu... Neuvěřitelné historky doprovází přímo fotografiemi z míst činu, takže číst knížku je opravdu silný zážitek.

Do děje jsem se vžila hned. Lovci, kteří nikdy nevěděli co je přesně čeká a stejně se vydávali do zasněžené krajiny.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Lovci kožišin v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 37x |
ve Čtenářské výzvě | 3x |
v Doporučených | 6x |
v Mé knihovně | 39x |
v Chystám se číst | 17x |
v Chci si koupit | 3x |
v dalších seznamech | 3x |
Autorovy další knížky
1965 | ![]() |
1971 | ![]() |
1942 | ![]() |
1961 | ![]() |
Kniha z knihovny mých rodičů...v minulosti mě nenapadlo si ji přečíst. Proč ne teď ? Musím říci, že je to obdivuhodné, drsné, dobrodružné čtení. Přežít několik let v těchto divokých končinách, lovit pro kožešiny i přežití, musel autor dobře znát přírodní znalosti a mít hodně vnitřní síly, aby vůbec pochopil jak to v drsné přírodě chodí, bez majetku, jako divoký člověk.... Jen mě překvapuje, že ještě v těchto dobách, tam ještě nějaká kožešinová zvěř zbyla. Poněvadž popisy kusů, kolik zvířat lovci, rok co rok, pobili.....jsem byla zděšena.
Tato přirozená schopnost, naslouchat přírodě, se začíná u lidí pomalu vytrácet.