Fantóm operety přehled

03.10.2021

Celkem lehká a zábavná četba. Rozhodně doporučuji. I když nějaké připomínky bych k ní měl. Poněkud schizofrenní je vztah k operetě (komické opeře/zpěvohře), kdy na jednu stranu ji autor zesměšňuje za nepravděpodobné a přepjaté jednání, ale sám se dopouští stejného. Proč by se lidé nemohli těšit nereálným světem operety, ale mohou se těšit stejně nereálným světem této knihy? Logiku v tom nevidím, ale při čtení knihy mi to nějak zásadně nevadilo, spíš mě mrzelo, že kniha je příliš krátká a zápletku nenechává pořádně gradovat. Fantóm Ludva si vlastně zas tak moc nezafantómuje a je v nejlepším utnut. Zbytek knihy, kde jsou jen zmatky z neschopnosti nekompetentních lidí je poměrně nudný a zdlouhavý, Naštěstí rozsahem není zas tak dlouhý. Potenciál knihy se mi zdá trochu nevyužitý a zbytečně předčasně utnutý (v tomto bych to trochu přirovnal ke knize "Kluci, hurá za ním"). Také způsob komunikace mezi Ludvou a Lolinkou je až poněkud příliš přehnaný a nepříjemný. Člověk marně přemýšlí, co by ty dva drželo spolu.

Poznámka k 1. vydání z roku 1945: Na začátku a konci knihy je značně politicky aktivistické doprovodné slovo nakladatele J. Dolejšího. Vyzdvihuje tam záslužnost tepání nešvarů úpadkového žánru operety.

Nejšťavnatější závěrečnou část zacituji: "Tentokrát pak je zásluha satyry násobena snahou vysvětlit lidu, který se konečně dostal ke svým právům a který shlédl na jevišti hloupou věc, PROČ byla ta věc hloupá, a proč je třeba generální čistky v záležitosti tak důležité, jakou je lidová zábava."

Velmi rád bych se někdy dozvěděl, jestli oním J. Dolejším, byl pan Josef Dolejší, nakladatel textů operet, muzikálů a dobových romantických komedií. A také jak dopadl v následujících letech. A jaké byli jeho motivy k tomuto volání po čistce, a jak byl spokojen s novými poměry, které přišly. Nebo zda si jen snažil vylepšit pozici v nadcházející době, kdy pod záminkou trestání kolaborantů probíhaly čistky v kultuře, a kde se odstraňovali politicky nepohodlní lidé, likvidovali úspěšné kariéry i vyřizovali osobní účty.

Podotýkám, že pan Fiker v románu nijak radikální není, a ač operetu kritizuje neustále, alespoň forma a obsah kritiky jsou vcelku přijatelné, a románem uváděné poměry a nešvary lze snadno vztáhnout i na dnešní muzikálovou tvorbu v Praze. Jen pan nakladatel si zjevně osvojil slovník nových politických poměrů.