Má Amerika přehled

12.01.2025

Nejprve jsem si přečetl knížku Oldřicha Kašpara Tam za mořem je Amerika, kterou hodnotím níže, na které jsem ocenil autenticitu sebraného materiálu - intimních osobních dopisů českých vystěhovalců v 19. století.
A pak jsem vzal do ruky soubor textů Josefa Václava Sládka a žasnu.
1. Sládek je mistr slova, je to krásný příklad kvalitní české fejetonové žurnalistiky 19. století, která si skutečně podává ruka s kvalitami Nerudovými. Jazyk, schopnost vyjádřit atmosféry a nálady, ale i dramatičnost a směšnost situací, určitý sebeironický pohled, to všechno dělá z textů literaturu. Právě to odlišuje tyto texty od zmiňovaných dopisů, jejich kvalita tkví v autenticitě, ale jejich literární hodnota je kolísavá, až pochybná.
2 Sládkovy texty vypovídají o bystrém nejen pozorovatelském talentu autora, ale i schopnosti promýšlet konexty. Například není samozřejmě, že je vlastně k vystěhovalcům značně kritický, že vidí, jak zpřetrháním pout s domovinou hyne národní vědomí, jak "tavicí kotel" Ameriky člověka mění, ale zároveň klade otázky, jestli je možné je udržet a co je vlastně dobře. Sládek byl svým způsobem poněkud v opozici s tehdejší dobovou českou žurnalistikou, kde emigrační vlny byly líčeny spíše pozitivně a nadějeplně - zejména po 1848, resp. po rakousko-uherském vyrovnání.
3. Je nesmírně cenné, že Sládek byl během své dvouleté cesty svědkem různorodých situací (například prezidentských voleb prezidenta Ulyssa Sydneje Granta, ale také krachu českého časopisu, misionářské činnosti Evropanů, života na farmě, apod.), a velmi plasticky dokázal vylíčit různé dimenze amerického života (společenský život, příval čínské levné pracovní síly, chování černochů po zrušení otroctví, samozřejmě vztah k Indiánům, včetně drobného pohledu na jejich báje a mýty). Zároveň je zpravodajem o možnostech tehdejšího tamního cestování, a to jak na moři, po železnici i na parníku po Mississippi. Když toto všechno sečtu, je výbor Sládkových textů pro Národní listy či pro Lumír plastickým, a literárně velmi kvalitním obrazem Ameriky poloviny 19. století.
4. J. V. Sládek evidentně nebyl na této cestě "jen" žurnalista (samozřejmě je to hlavně básník a překladatel), ale intelektuál promýšlející nový svět jako novou příležitost, se všemi výhodami, nevýhodami, výzvami, planými i reálnými nadějemi. Velmi přesně charaterizuje chování Američanů, stejně jako přistěhovavších se Čechů. Trápí ho a předpovídá konec českého národního vědomí v tomto světě, ale zároveň naprosto nadčasově charakterizuje americkou společnost, která se od jeho dob příliš nezměnila, neboť její základní rámce uvažování, principy vidění světa se tehdy spoluvytvářely a trvají do dnes. Takže knihu doporučuji každému, kdo se nechce jen informovat nebo nostalgicky v duchu 19. století novoromanticky pobavit a zasnít nad Amerikou zašlých časů, ale zejména těm, kteří chtěji Ameriku pochopit.
Sám za sebe vyzdvihuji zéjména fejetony Chicago, Novinářství, Povaha amerických Čechů, Volba amerického prezidenta, dále příhody Česká opera v Americe, Můj pan šéf, Jaru vstříc, Na českém dvorci v Texasu a pak celou část o severoamerických Indiánech.
Klobouk dolu, pane Sládku, klobouk dolu Česká knižnice!

10.12.2021

jak vypovídá sám žánr, jsou příhody na rozdíl od fejetonů umělecky propracovanější, a také byly psány s určitým časovým odstupem, během něhož se vybrousil i Sládkův jazyk; tematicky mě moc nezaujaly, jen pár zajímavostí a dobových souvislostí; současného mladého čtenáře možná až vyděsí (z dnešního pohledu extrémní) nekorektnost, s jakou Sládek hovoří o indiánech, černoších, Číňanech atd.