Má cesta životem přehled

08.02.2018

Mě osobně nejvíc zaujalo, jak Rudolf Steiner pohlíží na různé filozofické směry a názory: "Kdo odmítá všechno, co neodpovídá jeho směru myšlení, ten nikdy nepocítí tíseň relativní oprávněnosti jednotlivých světových názorů. (...) Komu je však vlastní nazírání, jaké musí vládnout v duchovním světě, ten právě vidí oprávněnost nejrůznějších „stanovisek“ (...) Různá intelektuální „stanoviska“ se navzájem potírají; duchovní nazírání v nich však vidí právě jen „stanoviska“. V každém z nich se svět vyjímá jinak. Je to podobné, jako když fotografujeme dům z různých stran. Obrazy jsou různé, ale dům je tentýž. Obejdeme-li tento dům celý dokola, teprve potom z něj získáme celkový dojem. Jsme-li skutečně zakotveni v duchovním světě, ponecháváme určitému stanovisku jeho „správnost“."

23.07.2017

Poměrně netradičně pojatá autobiografie. Autor se soustředí spíše na to, jak na něj zevní svět působil a jak formoval jeho duševní vývoj, a jak dával jeho duchu projevovat se více a více. Na duševně-duchovní vývoj je kladen největší důraz, a myslím, že z dobrého důvodu.
Pokud by si tuto knihu přečetli Steinerovi odpůrci a opravdu se nad ní poctivě zamysleli, museli by uznat, že ve Steinerovi se nám ukazuje individualita, jejímž životem od počátku do konce probleskuje upřímná snaha o pravdivé a věrné poznání světa. Touto cestou poznání a poodhalování závoje šel neúnavně až do tragického konce.

Pozoruhodně na mě působilo líčení, jak vnímal prakticky všechny lidi, se kterými přišel do styku. Vždy vyzdvihuje zejména kladné aspekty jejich individuality. Na každém člověku, ať už je to jeho odpůrce nebo nejvěrnější přítel, dokáže najít mnoho dobrého. To je něco, čemu by se každý z nás měl v nejvyšší míře učit. Naproti tomu se neváhal ostře postavit útokům na své dílo, urážkám, zesměšňování a zlehčování jeho úsilí.

Nyní, po více jak 100 letech můžeme být svědky plodů jeho práce, a to i přesto, že proti nim byly vedeny četné útoky, a že jeho přívrženci a pokračovatelé čelili represím a výsměchu. I přesto, že sama Anthroposofická společnost ve většině propadla dekadenci (neboť vše je jen o lidech), impuls, který dal světu, žije dál, a bude se dál rozvíjet.

Je velká škoda, že byl v psaní autobiografie násilně zastaven, neboť poslední fáze jeho života byla nejvíc poznamenána takovými útoky, že se až jeden diví, že o něm dnes ještě vůbec můžeme něco slyšet...

Nebyl jen zasněným "zlepšovatelem světa", kterých jsou dnes tisíce, ale skutečně praktickým člověkem, který dovedl slova přetavit v plodné činy. Jaké těžkosti přitom sám kolikrát prožíval, to v hojné míře v knize zmiňuje.

Závěrečná báseň Marie Steinerové vystihuje více, než by se mohlo na první pohled zdát...