Má nejmilejší kniha přehled
Markéta Pilátová
Markéta Pilátová ve svém druhém románu Má nejmilejší kniha čerpá i tentokrát z jihoamerické zkušenosti a provede nás příběhem Hadího institutu a jeho šéfa. Ten v ambiciózní vědecké pýše a posedlosti, která odmítá vnímat morální hranice, tvrdě a bezohledně kráčí za svými objevy, jež se mohou jiným jevit jako slepé uličky dějin, a přesto bezohledně zasahují do cizích životů. Příběhem nás provádí tatér, který v šeherezádovském motivu při tetování opájí zákazníky vyprávěním a před světem schovaný ve svém skromném příbytku účtuje se svým svědomím.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Má nejmilejší kniha. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (20)
Nebavilo od první strany. Dala jsem jich třicet a víc ani ň. Jsou jiné knihy, které si zaslouží můj čas, ale tato to není.
Autorku ani knihu jsem do loňských Vánoc neznala. Šla jsem do knihovny s tím, že si intuitivně vyberu něco náhodného... a tahle knížka si mě našla. Chvíli jsem polemizovala, ale vzala jsem si ji. Dobrá volba.
Je to něco naprosto jiného než běžně čtu. Jiné prostředí, jiný styl, jiný žánr... velmi specifické postavy. Musím přiznat, že prvních sto stran se mi četlo docela těžko... pak se to ale zlomilo, chvilkami jsem měla v celé knize problém zorientovat se ve spletenci příběhů. Knížka mě ale velmi bavila.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Má nejmilejší kniha v seznamech
v Přečtených | 122x |
ve Čtenářské výzvě | 32x |
v Doporučených | 8x |
v Knihotéce | 65x |
v Chystám se číst | 66x |
v Chci si koupit | 3x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
Polsko psychologické romány Jižní Amerika posmrtný život tetování hadi Latinská Amerika nacistické zločiny české romány
Autorovy další knížky
2017 | S Baťou v džungli |
2020 | Senzibil |
2007 | Žluté oči vedou domů |
2009 | Má nejmilejší kniha |
2014 | Tsunami blues |
Tsunami blues mě vloni v rozhlase nadchlo. Bavilo mě, kterak autorka zachází se slovy, poetikou i realitou.
Tady jsem chvíli tápala, ale bylo to docela fajn, zejména když přišla na scénu Pula.
Jenže potom to pro mě zahubil Hugo. Když ho Marisa otočila na břicho a začala mu hladit zadek, ztratila jsem definitivně zájem ;o)
Buď je na vině stylistická nečistota, o které píše kap66?
Nebo (a to mi přijde pravděpodobnější) - magický realismus nepobírám od Marqéze po Pilátovou . . .
Aneb do třetice - vyhovovala by mi asi víc audiopodoba !
Vracím se zpět k Adamsbergovi do Londýna :o)
3/2