Má rodina a jiná zemětřesení přehled
Ivan Kraus
Soubor čtyř knih krátkých, částečně autobiografických humoresek o dětství, dospívání a vlastní rodině. Souborně vydané knihy povídek: To na tobě doschne, Prosím tě, neblázni, Číslo do nebe a Rodinný sjezd. S nadsázkou líčené osudy početné rodiny plné individualit za různých tuzemských režimů. V tomto velkém souboru (celkem 82 krátkých povídek) poznáme autorova pravidla konstrukce textu, jeho práce s nadsázkou, ironií- vyprávění bez výrazně vygradované pointy, spíše ukončené než uzavřené. Tím si jsou všechny povídky i jednotlivé knihy podobné, přesto v nich můžeme sledovat jakýsi vývoj i jejich různou úroveň, můžeme se spolu s autorem i zpětně zasmát nad minulým režimem, nebude to však smích nijak nezvladatelný. První dotisk vydání z r. 1998.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Má rodina a jiná zemětřesení. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (46)
Příběhy ze svérázného života rodiny Krausových vyprávěné s nadsázkou - ve škále od mírné po absurdní. S téměř konstantním úsměvem a častým vyprsknutím smíchy jsem si vychutnávala tento projev lásky k rodině, soudržné v těžkých dobách a bez ohledu na to, jak velká dálka a kolik ostnatých drátů jednotlivé členy dělilo. Většině povídek nechybí přesah, dostatek látky k zamyšlení, ale vnášejí do hlav i srdcí také výrazné pocity, kolísající od prostého pobavení k úctě, týkající se především rodičů. Obdivuhodné osobnosti. A zajímavá, lehce bláznivá exkurze. 75-80%
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Má rodina a jiná zemětřesení v seznamech
v Právě čtených | 11x |
v Přečtených | 469x |
ve Čtenářské výzvě | 18x |
v Doporučených | 19x |
v Knihotéce | 138x |
v Chystám se číst | 65x |
v Chci si koupit | 9x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
1991 | To na tobě doschne |
1992 | Prosím tě, neblázni! |
2001 | Medová léta |
2007 | Rodinný sjezd |
1998 | Má rodina a jiná zemětřesení |
Tento typ humoru je přesně pro mě. Lehký, psaný krásným vypravěčským stylem. Povídky mají hlavu a patu, s náznakem výchovného vyznění na konci. Pochopitelně nejsou všechny na pět hvězdiček, leckterá je slabší, ale každá mi přinesla kus dobré nálady, u mnohé jsem se přímo řehtal. Fajn listopadové počtení po brzkém setmění. No, kdo z nás na to má, aby svižným jazykem dokázal popsat své dětství a dospívání, a aby s takovou láskou vzpomněl na své rodiče?