Má vzpomínka je Bugatti přehled
Eliška Junková
Vzpomínky první ženy za volantem, která vítězila v závodech Grand Prix. Eliška Junková dává nahlédnout do historie automobilismu u nás, a líčí, co obnášela příprava automobilového závodníka, vzrušení, krásu i rizika rychlého sportu. Když si v roce 1921 udělala řidičský průkaz, žen se stejným oprávněním existovalo jen pár desítek. Za pět let jako první žena na světě vyhrála mezinárodní závod automobilů. Byla rovnocennou soupeřkou věhlasných jezdců jako Louis Chiron či Ernesto Maserati. Po vítězství v prvním ročníku legendárního okruhu Nürburgring roku 1927 Eduard Bass v Lidových novinách vzkázal: „Na německou Velkou cenu,/ stačilo nám vyslat ženu,/ arci když je taková/ jako paní Junková./ Ta když sedne k volantu,/ rekordy jdou k čerchmantu.“ Jaroslav Ježek ji oslavil čtyřtaktním foxtrotem Bugatti step. Její memoáry jsou určené nejen pro milovníky motorismu a automobilů-veteránů, ale přináší strhující dobrodružství z doby, kdy byl u nás automobil zatížen daní z luxusu a maximální povolená rychlost v zatáčkách 6 km/h, zatímco hrdinové v otevřených vozech dosahovali rychlostí nad 200 km/h. Vykresluje také příběh dámy, která se nikdy nevzdávala, dokázala obdivuhodně čelit nepřízni osudu a přijímat nové výzvy. Ve své autobiografii ukazuje, jak její úspěchy změnily společenské nazírání na ženy, neboť pro ně „dobývala svá vítězství“, i když ji kdekdo „před závodem posílal pro vařečku“. Unikátní autorčinu vizi 20. století doplňuje doslov jejího syna Vladimíra Junka, který představuje vhled do zákulisí rodinného a osobního života.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Sport
Vydáno: 2017 , OneHotBookInterpreti: Jaromír Dulava , Hana Maciuchová
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Má vzpomínka je Bugatti. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (11)
Nedávno na mne Google vybafnul animaci, která mě informovala o výročí narození Elišky Junkové. Patřím mezi lidi, co se rádi dozvídají nové věci, takže jsem nelenil a o téhle první dámě československého motorismu si našel knihu. A nelituji, protože líčení autorky o počátcích automobilismu v našich luzích a hájích mě naprosto uchvátilo. Eliška Junková píše skvěle, s nadhledem k osobě vlastní a s pokorou vůči lidem, s nimiž ve svém životě měla co do činění. O závodech přitom mluví s takovým nadšením, že člověk doslova cítí vítr ve vlasech při každém sešlápnutí plynu. Fascinující je mimo jiné poznatek, že dobová politika se přes veškerou dnešní adoraci příliš nelišila od chaosu, jaký zažíváme v současnosti.
Jedinou vadou na kráse spatřuji v tom, že vyprávění končí tragickou smrtí manžela Čeňka Junka a další osudy paní Junkové jsou shrnuty jen letem světem, třebaže zabírají bezmála třetinu celého obsahu publikace. Zas to ovšem vynahrazuje obrazový materiál, který na internetu nenaleznete.
Do konce mi zbývá poslechnout asi dvě hodiny, ale vzdávám to. Nejprve jsem byla z knihy nadšená. Začátek je zajímavě vyprávěný životopis, ale potom to sklouzne k nudnému popisu přípravy na závody a nekonečnému výčtu technických podrobností, které se dokola opakují. Kdyby kniha více popisovala pocity ze závodů a setkání s lidmi asi by mě zaujala více než popis výměny svíček a nastavení převodovky. Takže trochu zklamání, protože paní Junková určitě stojí za obdiv, ale psaní jí moc nešlo. Jedna hvězda za začátek knihy a jedna za audioverzi v podání Hany Maciuchové, protože ta se poslouchá dobře.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Má vzpomínka je Bugatti v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 51x |
ve Čtenářské výzvě | 8x |
v Doporučených | 3x |
v Knihotéce | 16x |
v Chystám se číst | 17x |
v Chci si koupit | 11x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
1972 | Má vzpomínka je Bugatti |
2015 | Eliška Junková vlastní rukou |
1970 | Slovo k řidičkám |
Mám ráda biografické knihy o zajímavých lidech. A Eliška Junková bezesporu byla osobnost nadmíru zajímavá. V novém vydání jsem ocenila také kapitolu, doplněnou Eliščiným synem Vladimírem, která doplňuje informace o době, která uběhla od prvního vydání knihy, a podává tak ucelenější obrázek o životě paní Elišky.
I když velká část knihy je poměrně nudně technická, ta zbývající stojí za to. Hodnocení zvyšuji nad průměr i proto, že mě knížka donutila najít si o Elišce Junkové i něco víc na internetu. Samozřejmě jsem si tak našla "spoilery", které pak v knize zazněly.
Něco málo jsem se v knize dozvěděla i o L. Chironovi a brněnském závodním okruhu. (Mimochodem, říká se i jinde než u nás, že někdo jede jak širón?)
I přes ty technikálie, které mě vůbec nezajímaly, nepovažuji četbu za ztrátu času.