Magická Praha přehled
Angelo Maria Ripellino
Snad bylo třeba pohledu zvenčí, aby mohl vzniknout tento mnohotvárný a podmanivý portrét Prahy. Jejím obyvatelům mohla zevšednět její krása a tajemnost, nelákala je temná zákoutí jejích uliček ani tajemství jejích dějin. Proto až italský bohemista Ripellino, který podle Vladimíra Holana rozuměl poezii lépe než sám Václav Černý, dokázal vytvořit arcimboldovskou koláž, v níž se dějiny prolínají s pověstmi, v níž si Hašek podává ruku s Kafkou, v níž se setkáváme s alchymisty, malíři i básníky, s Golemem, Švejkem i Rudolfem II., v níž se potkávají spisovatelé německého i českého jazyka, velicí i ti marginální. Ripellino dokázal své okouzlení Prahou a její magií zprostředkovat natolik sugestivně a nakažlivě, že se jeho kniha dočkala překladu do několika světových jazyků.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Magická Praha. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (8)
Sbírka vzpomínek, historických a uměnovědných úvah, citátů, lyrických chvalozpěvů, hospodských historek z různých časů. Ve výběru témat i ve stylu čistě subjektivní povídání, které si vybírá jen to, co se zrovna hodí, přeskakuje a vrací se, zopakuje celou pasáž, aby se z ní odrazilo k jiné asociaci. Nádherný pomník lásky k Praze, konkrétně k té Praze, jakou měl Ripellino rád, jakou ji chtěl vidět, jakou si ji sestavil a vytvořil, když věděl, že už se do ní nevrátí. Cítil z ní magii, smutek, strnulost a neváhal si pro to najít důkazy a spojnice i všelijak krkolomné, nakonec bych mu skoro věřila že Josef Švejk se od Josefa K. vlastně neliší.
Nevadí, že nevidím Prahu jako Ripellino, nechala jsem se na chvíli okouzlit jeho pohledem a unést jeho nadšením. Jak píše někdo přede mnou, ideálně číst po malých kouscích v noci na podzim, když je venku mlha nebo naopak vichřice, před spaním, a nechat si o Ripellinově magické Praze zdát.
Velke zklamani. Pro lepsi (a vedectejsi) orientaci v problěatice doporucuji Praha cerna a zlata Petera Demetze. Vyvraci dukazy skoro celou Magickou Prahu od Ripellina
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Magická Praha v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 33x |
ve Čtenářské výzvě | 4x |
v Doporučených | 7x |
v Knihotéce | 47x |
v Chystám se číst | 66x |
v Chci si koupit | 24x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
Praha exil Franz Kafka, 1883-1924 pragensia Karel Čapek, 1890-1938 exilová literatura Jaroslav Hašek, 1883-1923 Bohumil Hrabal, 1914–1997 Vítězslav Nezval, 1900-1958Autorovy další knížky
1992 | Magická Praha |
1968 | Přerušený ráj. Moderní italská poezie |
2019 | Dějiny současné české poezie |
Ach, Praha... Během studií jsem s ní skoro dvacet let zápolil a prchal jsem, kdykoli jsem jen mohl. Z 90. let si ji vybavuju jako město nevlídné, nepřehledně chaotické, nestoudně prodejné, se zvláštní směsí maloměšťáckého buranství a přezíravé arogance, ale přitom podmanivě mnohovrstevnaté a až dusivě podnětné. Město nešťastných lásek, trvalých přátelství a zásadních, inspirativních setkání. Spoustu z mých vědomých i podvědomých prožitků mi tato kniha nejen připomněla, ale i velice výstižně zformulovala. Některé z nepříjemných pocitů dokonce přetavila ve snění a sladké vzpomínání a dala jim jiný význam. Obdivuju tento plastický obraz, schopnost autora propojit spoustu dílčích, zdánlivě nesouvisejících aspektů pražské kultury do opakujících se tendencí a refrénů, kde si náhle Švejk, kterého dva vedou z basy, může na Karlově mostě podat ruku se svým překvapivým alter ego Josefem K., kterého jiní (nebo titíž?) dva vedou do strahovského lomu na popravu. Jazyk je obdivuhodně bohatý, básnický a přitom názorný a výstižný. Přesto mám dojem, že ten obraz nemá úplně správný rám, celá ta normalizační deziluze a beznaděj sahá napříč čtyřmi staletími až k letargii po Bílé hoře, takže na celý ten obraz dopadá nevyhnutelný stín mrákotnosti a pochmurnosti. Ta sice k Praze patří, ale tím pádem se nedostává tolik místa na období vzmachu, hrdinství, hořečnatého budování, euforie, nadějí a ideálů. Kdyby autor zažil rok 1989, jsem přesvědčen, že by namaloval obraz úplně jiný, stejně tak by jeho obraz vypadal jinak, kdyby jej z druhé strany rámovala doba Karla IV. s jeho vášní pro relikvie, symboliku, posvátnou astronomií a vizionářství Prahy jako Nového Jeruzaléma. Bez tohoto rámu nemůže být obraz Prahy úplný a možná ani zcela správný. Na druhou stranu některé z aspektů pražského ovzduší vykreslil autor tak mistrovsky (rudolfínský manýrismus, proměny židovského města, architektura a sochařství vrcholného baroka, poetismus...), že se k nim určitě budu vracet. Celou tu knihu je dobré pojímat jako báseň v eseji se všemi pro a proti, které k tomu patří. I se všemi výhradami je třeba přiznat, že je to literární majstrštyk.