Magická Praha přehled

21.02.2023

Ach, Praha... Během studií jsem s ní skoro dvacet let zápolil a prchal jsem, kdykoli jsem jen mohl. Z 90. let si ji vybavuju jako město nevlídné, nepřehledně chaotické, nestoudně prodejné, se zvláštní směsí maloměšťáckého buranství a přezíravé arogance, ale přitom podmanivě mnohovrstevnaté a až dusivě podnětné. Město nešťastných lásek, trvalých přátelství a zásadních, inspirativních setkání. Spoustu z mých vědomých i podvědomých prožitků mi tato kniha nejen připomněla, ale i velice výstižně zformulovala. Některé z nepříjemných pocitů dokonce přetavila ve snění a sladké vzpomínání a dala jim jiný význam. Obdivuju tento plastický obraz, schopnost autora propojit spoustu dílčích, zdánlivě nesouvisejících aspektů pražské kultury do opakujících se tendencí a refrénů, kde si náhle Švejk, kterého dva vedou z basy, může na Karlově mostě podat ruku se svým překvapivým alter ego Josefem K., kterého jiní (nebo titíž?) dva vedou do strahovského lomu na popravu. Jazyk je obdivuhodně bohatý, básnický a přitom názorný a výstižný. Přesto mám dojem, že ten obraz nemá úplně správný rám, celá ta normalizační deziluze a beznaděj sahá napříč čtyřmi staletími až k letargii po Bílé hoře, takže na celý ten obraz dopadá nevyhnutelný stín mrákotnosti a pochmurnosti. Ta sice k Praze patří, ale tím pádem se nedostává tolik místa na období vzmachu, hrdinství, hořečnatého budování, euforie, nadějí a ideálů. Kdyby autor zažil rok 1989, jsem přesvědčen, že by namaloval obraz úplně jiný, stejně tak by jeho obraz vypadal jinak, kdyby jej z druhé strany rámovala doba Karla IV. s jeho vášní pro relikvie, symboliku, posvátnou astronomií a vizionářství Prahy jako Nového Jeruzaléma. Bez tohoto rámu nemůže být obraz Prahy úplný a možná ani zcela správný. Na druhou stranu některé z aspektů pražského ovzduší vykreslil autor tak mistrovsky (rudolfínský manýrismus, proměny židovského města, architektura a sochařství vrcholného baroka, poetismus...), že se k nim určitě budu vracet. Celou tu knihu je dobré pojímat jako báseň v eseji se všemi pro a proti, které k tomu patří. I se všemi výhradami je třeba přiznat, že je to literární majstrštyk.

24.04.2019

Sbírka vzpomínek, historických a uměnovědných úvah, citátů, lyrických chvalozpěvů, hospodských historek z různých časů. Ve výběru témat i ve stylu čistě subjektivní povídání, které si vybírá jen to, co se zrovna hodí, přeskakuje a vrací se, zopakuje celou pasáž, aby se z ní odrazilo k jiné asociaci. Nádherný pomník lásky k Praze, konkrétně k té Praze, jakou měl Ripellino rád, jakou ji chtěl vidět, jakou si ji sestavil a vytvořil, když věděl, že už se do ní nevrátí. Cítil z ní magii, smutek, strnulost a neváhal si pro to najít důkazy a spojnice i všelijak krkolomné, nakonec bych mu skoro věřila že Josef Švejk se od Josefa K. vlastně neliší.

Nevadí, že nevidím Prahu jako Ripellino, nechala jsem se na chvíli okouzlit jeho pohledem a unést jeho nadšením. Jak píše někdo přede mnou, ideálně číst po malých kouscích v noci na podzim, když je venku mlha nebo naopak vichřice, před spaním, a nechat si o Ripellinově magické Praze zdát.