Magnetická hora: Stalinismus jako civilizace přehled
Stephen Kotkin
Kotkinovy dějiny Magnitogorsku jsou monstrózní mikrohistorickou sondou do stalinské každodennosti. V polovině dvacátých let se kolem Magnetické hory rozkládala pustá step. O pár let později tu již stálo gigantické průmyslové centrum pulzující životem. Jak se to mohlo stát? Jací lidé se k tomuto místu vydali a budovali jej? A proč? A jak v krajině bičované mrazivými větry dokázali přežít a zabydlet se? Stephen Kotkin si všímá každičkého detailu životů magnitogorských obyvatel. Strašlivé zimy, vítr, nehygienické životní podmínky, tvrdá práce na vysokých pecích, volnočasové aktivity, bytová nouze, šmelina, zburžoaznění městské stranické elity, udávání, teror konce třicátých let atd. – Kotkinově pozornosti neunikne nic. Jeho magnitogorská sága inspirovaná Michelem Foucaultem bezesporu započala novou fázi ve výzkumu sovětských sociálních dějin. Doplněno o mapy a dobové fotografie.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 2022 , DauphinOriginální název:
Magnetic Mountain: Stalinism as a Civilization, 1995
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Magnetická hora: Stalinismus jako civilizace. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
"Pocit méněcennosti stejně jako tendence tento pocit přemrštěně kompenzovat byly vlastní nejen představitelům vládnoucí špičky. Obranně vyznívající obvinění NKVD opatřovala xenofobním nátěrem. Cizokrajné (neslovanské) jméno bylo nezřídka považováno za důkaz zločinného jednání. Tento předsudek korespondoval se strachem z obklíčení, který sovětské obyvatelstvo pociťovalo a který lze, bez ohledu na jeho geopolitickou dimenzi, zčásti odvodit z jeho nevědomosti a z minimálního styku s cizími kulturami."
"Marxismus-leninismus hlásal, že dějiny jsou řízeny vědeckými zákony a že existující režim je jejich ztělesněním. Protivit se takovému režimu bylo proto iracionální, snad až psychopatické. Kromě toho, že marxismus-leninismus tímto způsobem v principu kriminalizoval jakoukoliv non-konformitu, bychom si měli povšimnout i toho, že přísně uplatňovaná státní cenzura odnímala lidem platformu pro jakoukoliv širší opoziční činnost. Cenzoři potlačovali negativní informace, upravovali statistiky a přepisovali dějiny do té míry, že smysluplná debata, neřku-li informovaná kritika, byla v podstatě nemožná."
Stalinismus, slovo symbolizující jedno z nejhorší civilizačních selhání, dodnes rezonuje světem jako synonymum hrůzy, hladu a tyranie, nebývalé krutosti, masového a genocidního vraždění, otrockého systému a vlády gaunerů, třesoucích se ve stínu moci nejvyššího autokrata. Jedním ze symbolů doby a tehdejšího imperativu "dohnat a předehnat", byly nepochybně sovětské megalomanské projekty, kde v krutých a nelidských podmínkách umírali otroci hrůzného sovětského systému. A jedním z těchto megalomanských projektů je bezesporu založení a výstavba města Magnitogorsk, města, které ve třicátých letech vyrostlo v prázdné stepi, doslova uprostřed ničeho. Uznávám, že úvod mého komentáře je možná až příliš emotivní, mohu si to snad dovolit, nejsem profesionální historik objektivně posuzující historické události. Kniha a text ani v nejmenším emotivní nejsou, byť emoce vyvolávají. Autor sepsal naprosto odzbrojující a vyčerpávající detailní studii a sepsal ji mistrovsky. Úroveň detailu vyráží dech a nenechává čtenáře na pochybách ohledně erudice autora. Při čtení jsem hltal každou podrobnost, každou jednotlivost, každý jednotlivý střípek a aspekt tehdejší společnosti a mentality.
Text je rozdělen do množství kapitol detailně popisující jednotlivé aspekty sovětského systému, života ve městě, společenských fenoménů tehdejší doby (mimo jiné např. úderníky a stachanovce), dělnické hnutí, bydlení a s tím související otřesné životní a hygienické podmínky, stratifikaci společnosti (vedení Strany, inženýři, dělníci, podpůrný personál), zábavu, noviny a novináře, osudná léta stalinistických čistek, "černí havrani" NKVD a tehdejší atmosféru všudypřítomného strachu a stejně všudypřítomného udávání. A samozřejmě vlastní výstavbu města, nerealistické plány, naprosto nefunkční sovětskou plánovanou ekonomiku, nesmyslné a nesplnitelné výrobní plány a zasloužené tresty za jejich nesplnění, nutnou účast zahraničních expertů, inženýrů a projektantů provozu železáren. Vedle toho také v detailu sovětskou ideologii a mytologii, náboženství Marxismu-leninismu, personifikaci státu v osobě boha-Stalina, sovětský urbanismus a jeho cíle. Cíle, na jejichž konci bylo město Magnitogorsk. Je to epický příběh a naprosto neuvěřitelné a fenomenální čtení.
Autor téměř na každé straně ukazuje a na dobových záznamech dokladuje a demonstruje, že komunismus, jeho tzv. "vědecké řízení" a z toho plynoucí plánovaná ekonomika opravdu nefunguje, ani v teorii, ani v praxi. Výsledkem je ekonomika trvalého nedostatku, hlad, hrůza a zmar. Autor naopak zcela jasně ukazuje, že tento obecný nedostatek byl jedním z klíčových prvků sovětské moci, klíč k ovládání lidových mas. Ani dnes není třeba chodit daleko, stačí si uvědomit, kdo po lidech požaduje významná omezení, třeba v rámci klimatické hysterie. Cesta k moci a ovládání davů zůstává stejná.
Text nabízí zcela bezkonkurenční a mikroskopický pohled k samotným kořenům sovětské budovatelské a komunistické ideologie. Čtenář se samozřejmě neubrání srovnání s dneškem a s některými současnými autokratickými trendy západních společností, například pokusy o zavádění cenzury disentu a omezování svobody projevu, pokud bych měl vypíchnout alespoň jednu věc.
Ne se vším s autorem souhlasím. Z některých pasáží plyne jakýsi, neřkuli, obdiv? Osobně mi to tak připadalo a neztotožňuji se s tím. Text je jinak nicméně přísně objektivní a je vcelku možné, že jakýkoliv jiný dojem, které ve mně místně zanechal, připadá na vrub mému nepochopení sděleného. Dvě malá upozornění pro případné čtenáře. Za prvé, nenechte se odradit nudným a rozvláčným úvodem. Po něm se příběh rozjede a je k nezastavení. A za druhé, odhadem polovinu textu tvoří obří a detailní poznámkový aparát, osobně mi trochu znepříjemňoval plynulost čtení, dáno mou povahou přečíst a nasát všechny informace, později jsem již filtroval, které poznámky číst a které ne.
Samotný text je skvělý, svižný a čtivý, čte se to jako román, se svými hrdiny, protagonisty a antagonisty, událostmi a zásadními zvraty, zápletka je fenomenální a rozuzlení dech beroucí. Na místě je poděkování za skvělý vydavatelský počin. Všem zájemcům o historii doporučuji.
"Bolševici byli přesvědčeni, že stačí vybudovat ocelárnu. Vše ostatní už půjde samo: vybuduj ocelárnu a civilizace se dostaví, či přesněji vybuduj ocelárnu, protože to je civilizace. Tímto způsobem přemýšleli a postupovali."
Skvělé a hlavně poučné čtení, zvlástě v dnešní době. Dokonalý rozbor totalitní mentality v Sovětském svazu potažmu Rusku.
Související novinky (1)
Knižní novinky (8. týden)
20.02.2022
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Magnetická hora: Stalinismus jako civilizace v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 19x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 23x |
v Chystám se číst | 41x |
v Chci si koupit | 22x |
v dalších seznamech | 3x |
Autor sám napsal, že pojal svou studii jako utopii - konkrétně zmínil inspiraci Slunečním státem Tommaso Campanelly. Příměr je trefný, protože stejně jako Campanella popsal celou civilizaci na ploše jednoho města, popsal Kotkin všechny neduhy a přednosti Sovětského svazu na ploše Magnitogorsku. Z některých neduh mi nebylo dobře po těle, protože plýtvání, nedůslednost, neschopnost a krutá lhostejnost jsou všeobjímající a zřejmě nevykořenitelné. Autor ovšem vidí i ty přednosti, takže postupně dokazuje, že postavit v ledové pustině moderní průmyslovou zónu a navazující město je impozantní počin, který přinesl i mnoho dobrého. Často se totiž zapomíná, že bolševici provedli úspěšnou revoluci a vyhráli následnou občanskou válku především díky tomu, že byli podstatně organizačně schopnější než konkurenční frakce. Text je proto zvláštní směsicí kritiky, pochopení, snahy hledat to dobré a úspěšnější snahy odkrývat nedostatky. Výsledkem je brilantní kniha která nehledá senzaci za každou cenu, ale ani neopakuje stokrát řečené.